Etwas aus Labyrint Revue

Tohle jsem si dneska přečetla v letáčku nakladatelství a kulturní revue Labyrint. Rok co rok jim vychází tematické dvojčíslo a toto byste našli v čísle Nebezpečné vztahy. Ač hetero, tohle je vážně trefný...Je to z eseje spisovatelky Jeanette Wintersonové.

"V jakékoli diskuzi o umění či umělcích je heterosexuální orientace upozaďována, zatímco homosexualita je naopak zdůrazňována. To, s kým člověk šuká, je mnohem důležitější než to, jak píše, což je možná dané tím, že čtení vyžaduje mnohem větší úsilí než sex. Nebo možná tím, že slovo sex je mnohem víc vzrušující než slovo kniha. Nebo snad ne? A nezávisí to náhodou na tom, o jakou knihu se jedná a o jaký druh sexu vlastně jde? Osobně z toho pouze mohu vyvodit, že heterosexuální pohlavní styk je tak nudný, že dokonce i knížky jsou pro média atraktivnější. Zatímco třeba takové Iris Murdochové se na její pohlavní život neptá nikdo, na ten můj se mě ptal každý novinář, který se mnou kdy dělal rozhovor, a na co se nezeptal, to si vymyslel. Jenže já jsem spisovatelka, která shodou okolností miluje ženy, ne lesba, která se shodou okolností věnuje psaní."

Taky se mi zdá, jestli sexualitu trochu moc nehrotěj. Jasně, umělci byli vždycky víc fríí než ostatní a tak pohlaví nějak neřešili, ale někdy to vypadá, jako by bylo strááášlivě in chovat se jako bisexuál, jako by to "bi" byla záruka umělecký kvality, rsp. "jsem umělec, tak musim zkusit i stejný pohlaví". "Když budu bi, budu zajímavější než hetero."

"Když to budu dělat s holkou, budu pankáčka."

Tohle nemá být negativní vůči jakýmukoliv druhu lidský sexuality. Tohle má být kritika pózy. Když člověk píše, tak ať je třeba chlupatá žirafa s růžovýma puntíkama, hlavně když píše dobře a jednoho to baví. Nemusíte přece o spisovateli vědět nic, aby vás knížka bavila...