Jak se zapomíná inspirace

Nevím, jestli to souvisí s dalším čerstvě nabytým rokem života (aneb "už můžu pít i ve Státech :-)") , ale ke své smůle zapomínám teď úplně na všecko... I naprosto obyčejný den je plný inspirace, zajímavých postřehů, originálních a vtipných průpovídek mých kamarádů a já NIC z toho v hlavě neudržím! A přitom by z toho mohlo vzniknout i něco kloudného... Ale to je zkrátka ta nevýhoda i kouzlo okamžiku. A při zpětné snaze si něco vybavit mám pocit, že spíš zapomínám i to, co jsem předtím věděla...nu, hlavně že udržím aspoň všechny ty války a Masaryky a Bismarcky, to se teď snad vyplatí víc :-)

Netrpělivě vyhlížím konec toho hrůzného zkouškového (letos je to vážně horor...), aby člověk mohl konečně tvořit, psát, číst, malovat, kolážovat, fotit, spát. A pak? Pak se třeba na něco zmůžu...:-) A třeba se někdy najde čas i na to naházet sem fotky z exkurze do Dolního Slezska, protože nemít je tu, to...to je prostě nepřípustné!