Letem zazvorkovým létem

....a tentokráte po kulturní stránce, nikoliv prostřednictvím fotek. Narazila jsem v poslední době na spoustu zajímavých věcí, tak bych se o ně s vámi ráda podělila :-)

-

Už ani nevím, co nebo kde mne přivedl k naprosto bláznivému ujetému filmu PANIKA V MĚSTEČKU:

http://www.csfd.cz/film/261748-panika-v-mestecku/

a pro představu ještě toto video:

Je to krásně šáhlé, hravé, nostalgické (kdo si jako malý nehrál s podobnými figurkami?), vtipné, praštěné... Však jak jinak může působit soužití Koně, Indiána a Kovboje v jedné domácnosti, shánění dárku ke Koňovým narozeninám, Koňova láska k učitelce hudby paní Hřívové, peripetie s ukradeným domem, malé obludky s ploutvemi, které žijí paralelní svět pod vodou....Stačí prošmejdit web a film se jistě najde (nene, já tu nikoho k nějakým špatnostem neponoukám! :-))

Další záležitostí z trochu jiného soudku je kniha rsp. audiokniha Dalibora Fundy POSLEDNÍ PROMÍTAČ ZE SUDET.

http://www.kosmas.cz/knihy/157576/cd-posledni-promitac-ze-sudet/

Audiokniha je oproti své předloze znatelně kratší, což je podle mě spíš ku prospěchu (ale nevím, knihu jsem nečetla). Čekají vás tři povídky namluvené Jiřím Lábusem (a musím podotknout, že to je velmi vkusné a příjemné), každá je svým způsobem něžná, nic kýčovitého nebo stereotyp věnující se druhé světové/česko-německým vztahům před válkou či po ní. I tady se to řeší, ale jaksi nenápadně, nenuceně - o to je vše sympatičtější. Třeba příběh o tom, jak se seznámili autorovi prarodiče...to je roztomilost sama. Kdo nestíhá číst, měl by sáhnout po tomhle!

Zůstaneme u literatury, ale opět takové...trochu jiné. S druhou půlkou srpna jsem začala myslet na to, že za měsíc je tu škola, a tak by bylo dobré pro ni něco (nenásilně!!) udělat. A jelikož je třeba opět hoooodně hooodně číst ke zkouškám, sáhla jsem po komixu MAUS (nezbláznila jsem se, skutečně nám byl doporučen :)).

http://www.komiksshop.cz/maus-1

http://www.komiks.cz/clanek.php?id=815#.UD5U3ez0dY4

Židé jako myši, náckové jako kočky, Poláci jako prasata... Tak to vidí Art Spiegelman v netradičním komixu, který řeší otázku holocaustu. Popravdě nevím, co víc k tomu napsat. Je to silné a opravdu dobré. Dva díly, celkem necelých 300 stran. A to za to stojí přeci, a to za to stojí přeci, jéjéje!

Vraťme se zas k "věcem do ucha". 13. srpna vyšlo po 16 letech nové album mých milovaných DEAD CAN DANCE s názvem ANASTASIS.

Brendan Perry a Lisa Gerrard si skutečně dali na čas, než se rozhodli, že to zkusí znovu a něco natočí. Útěchou mi mohl být alespoň loňský Brendanův koncert na Colours of Ostrava, ale co si budeme povídat - DCD to nejsou, ačkoliv ten koncert byl bezva. Ale zpět k Anastasis. Připadá mi, jako by těch 16 let mezi řadovými deskami ani nebylo. Už od první písničky je jasné, že jsou to zase oni, jejich nezaměnitelné vokály, tajemná atmosféra, tentokrát snad jen o něco táhlejší a klidnější. A starší. Není tam tolik středověku, není tam tolik etna, je to trochu depka. Ale už jen pro tu radost, že zase fungují, je dobré si to poslechnout - a ne jednou, první poslech totiž leckdy klame...:-)