Ta hezčí část léta

...je tu. Alespoň podle mě. Ačkoliv " i když ze strnišť fučí, horko nás přece jen mučí", a taky, jak jsem se na vlastní palec u nohy přesvědčila, " když je v srpnu ráno hodně rosy, mají z toho radost vosy".

Jsou chvíle, kdy si připadám jak Alenka v říši divů, v kouzelném světě. Třeba když brzy ráno ležím na pohovce a pozoruju smítka prachu, jak si poletují pokojem v nazlátlém ranním sluníčku... Nebo když si před naším oknem staví křižák svoji síť, protože očekává krásné počasí (a já zloduch zlý mu ji večer smetu- ač tím uměním fascinována - protože jsem přeci jen rozmazlená měšťačka, která nechce mít na okně stádo mrtvých much....). A taky když se nad ránem probudím a barokní sýpka, jejíž věž vypadá jako věž kostela, je zahalená v pozdněnoční-brzoranní mlze s petrolejově modrým pozadím, takže vše vypadá jako v listopadu večer na vesnici (a přeci je srpnové ráno ve městě!). Nebo když dokonale kulatý měsíc osvětluje "mýtinu" plaského kláštera, jíž vévodí prázdná prelatura, měsíčním světlem povýšená na tajemné až strašidelné místo. A stejně tak krásné jsou modré chrpy a červený vlčí mák a žlutá třezalka, vysokánská kukuřice, čerstvá ledová voda z pramene, snídaně s mužem u řeky nebo tichá lesní cesta.

Važme si každého krásného dne! :-)