Morbidita slovenských luhů a hájů

Vím, že té hudby sem dávám v poslední době celkem dost, ale asi mám zkrátka štěstí při výběru a dostávám se náhodně k originálním a zapamatovatelným deskám. Naprostým skvostem, se kterým teď trávím poslední dny, je album Zuzany Homolové Tvojej duši zahynúť nedám z roku 2005. Už dřív jsem tu psala o jejím albu Čas odcháza z domu (nebo minimálně o některých písních); to je takové pozitivnější, písničkovější, podzimní. Tvojej duši je ale místy dost skřípavé, temné a zimní. Drsné texty maďarsko-slovenských lidových balad (zaujalo mě to kvůli Horehroní, kde jsme byli v září) se většinou točí kolem vražd, hřbitovů, nevěry a tak vůbec těch obvyklých "veselých" lidových témat. Vrcholem jsou pro mě pak písně Tem čívskem cintori s černočernými "zvony" i textem, Stala se v Tisovci (člověk má chuť jen rezignovaně ležet a do konce světa poslouchat ji dokola), Keď som já k vám, protože to je krystalická nádhera a Pred koscelom, protože je to depresivní šílenost.

Prosím, dělejte dál takovouhle muziku. Je vás málo, ale prosím, tvořte dál. Je to neskutečně inspirativní a silné.

A na závěr ještě ukázka (sponzoruje youtube...:-D), víc než tuhle - kterou jsem tu ale už dřív zveřejňovala - jsem nenašla, doporučuju tedy zainvestovat a album pořídit...:)

-

-