Když Kleinfleisch řádí

Už k narozeninám dostala moje knihovnička zatím poslední v ní chybějící román Miloše Urbana (tedy počítáno od Hastrmana) s krásným názvem Lord Mord. Nevím proč zrovna ten jsem tolik let míjela, když mám už i nejčerstvější Pragu Piccolu...Chyba, tohle je totiž bezvadný.

Buď je můj mozek po státnicích skutečně vypnutý, anebo to Urban prostě udělal dobře, ale až do konce mi nedocvaklo, kdo že to vlastně Lord Mord je. I z toho mám radost. Radost mám i z toho, že tohle je přesně ten Urban, co mě baví. Ne že by Praga Piccola nebyla čtivá nebo zajímavá, ale je taková...příjemně normální. Boletus Arcanus mě nijak nezasáhl. A z "kostelní" trojice románů je nejlepší stejně Sedmikostelí - ty další už mi přijdou zbytečně urputné, obzvlášť když si Santiniho jazyk spojuju se Strachovým filmem. Záhady za každou cenu, to je škoda. Jenže Lord Mord krásně suverénně proplouvá bývalým pražským židovským ghettem, nekompromisně vraždí lehké holky, budí hrůzu. Pak je tu asanace, téma, o kterém by se dodneška dalo sáhodlouze mluvit. Hodně drog a absinthu. A taky protihabsburská činnost versus rakouská tajná policie.

Je tam toho plno a od druhé půlky se těžko odtrhává. Hrabě Arco je trochu sympaťák a trochu na pěst. Pálí mu to a je to sexuchtivé prase. Ostatně jako vždycky všichni Urbanovi hrdinové... Vydržuje si holky, prodává prášky, zároveň těžko snáší, že se mu oblíbený kout města ztrácí před očima a domy se mění v obří jámy prázdné jako Masíčkovy očnice.

Doufejme, že Urban přijde brzy zase s něčím "staronovým", samozřejmě bez toho, že by se musel vykrádat. Zatím mi čekání může ukrátit třeba Pražské bahno K. L. Kukly...