Noci bez kartáčku

Když se oslava státnic protáhne do ranních hodin...

Hrdinný rytíř Bruno jde bojovat o srdce princezny Brunhildy. Musí při tom překonávat překážky v podobě nepoměrně většího Konráda Loskutáka či topení se v pivě. Jako zbraň mu slouží nedokonalý meč a nabodeníčko patnáctikorunové (které později odhazuje v boji a zanechává jej na kopci). Tancem s Paraořechem je odváděn od svého úkolu, leč vytrvá. Nohy má celé černé, jak šplhá do svahu, odpočívá jen na mýtince na skále s Casparem Davidem Fridrichem. Živí se suchými rohlíky a pije vodu s hlínou. Putuje tak dlouho, že zažívá západ slunce nad teplárnou i východ slunce nad Skřivánkem. Princezně nese kytičku bezu a med s medem.

A Brunhlida? Brunhilda nikde. Asi stojí na temné straně síly. A to ji chtěl Bruno zazpívat písničku o andělu, nočním plavání a muži na Měsíci. A také ji chtěl pohladit po vlasech, po tváři a obejmout.

Nebo je teprv třeba ji vymyslet? Vyrobit. Ale aby byla alespoň tak krásná jako Padmé! A aby taky nebyla chladná a neměla studené ruce a chlupaté uši. Určitě nesmí mít ofinu. A měla by se přátelit s Herodesem a číst Dubbyho. To ovšem bude dost náročné, na takový úkol jen tak nějaké chlupaté drátky nestačí!