Otokar Březina - Elegie

Dvě ukázky z Březinových Elegií.

NĚMÉ SETKÁNÍ

Jedenkrát oddech cizího žití zarděl mne blízkostí spřízněné touhy:

Hlas vonný očekáváním, jak modlitba zvonů, večer, před velkými svátky.

Chladivé poprchávání tónů, jimiž okřívá píseň omdlelá tichem

A naděje zesláblá nekonečnou chůzí v krajinách zářící mlhy.

Šumění nesmělých kroků, když láska jde dušemi v snění

A vzbouzí uvítání krve iluzí úsměvu žádostivého.

Jedenkrát oddech cizího žití zarděl mne blízkostí spřízněné touhy:

Záclony lože se zachvěly, odhrnuty diskrétní rukou, a klesly.

Teskno. Zapadla minulá slunce, slzami zvětšují se hvězdy,

Smuteční cypřiše čekají u cest. Nepoznány se míjejí duše,

Každá svou rozžatou svítilnu při potkání cloní, nedůvěřivá,

Jen dlouhé stíny vzpomínek táhnou se za nimi přes celý obzor.

Kam padnou, tam rostou mystické květy, vyzařující uhaslá světla,

A z jejich listů, rozemnutých, voní mi lítost němého setkání v smrti.

-

ÚSMĚV ŽIVOTA

Má duše bázní třásla se před žhavým zajetím

Tvých němých pohledů, když potkaly se s mými,

A vír, v němž okamžiky svítí staletím,

Když za mnou zavřel se vlnami tajemnými.

Den bledých světel kolem nás jak vichr zemí táh,

Do duší žhavě vál a z dálky šuměl sněním,

Hrál hudbou v nadějích a tesknem v samotách

A v ticho soumraků si lehal unavením.

A zrak tvůj stále hloub se tměl, má slunce hasla v něm,

I jitra příštích dní, jež jarem voněla mi,

A odlesk noci před mým nejprvnějším dnem

Do slzí zlomený z něj sálal hlubinami.

Tu pohled ze všech nejtěžší jsme hodil do tvých vln, až vstříc mi vystřikly svůj pramen nejtajnější,

A hle! V tvém zraku teskný úsměv chvěl se touhy pln

A v jeho paprscích hrál jiný, ještě záhadnější:

Hvězd bílá světla šeptala o hloubce soumraků,

Snů slunce magická do nocí vycházela

A v duši unavenou množstvím zázraků

Květ prvních, nejskrytějších vůní naházela.

-

Místo, kde je líp než na světě. Nahoře na horách bych mohla být pořád... Je tam krásný klid a kromě nás žádní turisti. Včerejší výlet zčásti po příhraniční hornické naučné stezce, zčásti do neznáma se moc hodil. Pro porovnání tentýž kostel v Cínovci předloni na podzim :-) :