Vychutnávám si tu možnost

...číst si teď, co mě napadne, co opravdu chci. Co inspiruje, baví, umožňuje po dlouhé době fantazírovat, vymýšlet si.

Jako první obvykle přijde řada na nasyslené básnické sbírky, ty umí potřebné stavy navodit velice rychle a přes rok se jich obvykle ani nedotknu. Neodpustím si ukázky...

Co třeba takový William Blake a jeho Písničky nevinnosti a zkušenosti?

RŮŽOVÝ KEŘ

Pěkné kvítko dostávám

máj nezná takovou bylinu.

Řek´jsem jim: Růžový keř mám.

A podal jsem ji dalšímu.

Pak jsem šel k růži do zahrady,

abych byl ve dne v noci u ní.

Obrátila se ke mně zády -

žárlí a pro mě má jen trní.

---------------

Mimořádně vnímavý musel být Antonín Sova. Teď tu zrovna mám sbírku Ještě jednou se vrátíme.

SONET V ZÁŘÍ

Při okně přivřeném (již skorém v září sklonu)
za šera teplého jsme zřeli ve kraj tmavý,
šum listí doléhal k nám v poloslyšném tónu,
ze zahrad voněl sem drn schnoucí svadle trávy.

Zde bylo tušiti kraj v mlze, tichých zvonů
se vzduchem rozprysknul rej zemdlený a lkavý,
a proti měsíci, než v brzkém zajdou skonu,
se jepic chomáče nám kmitly kolem hlavy.

Tu rázem, jak by vstal, zabouřil vichr na sklo,
se stolu papíry rval všecky náhlým svistem,
rval v chumlích záclony a cosi temně prasklo.

My okna zavřeli. A projelo to námi. -
Před mnohou vichřicí v podzimu žití jistém
tak zavřem duše své, a budem sami, sami.

------------

(grafik František Kobliha, myslím, by mohl ilustrovat kteroukoliv sbírku těchto pánů...)