Jak je krásné mít přátele

Dojímám se. Nad tím, jak mám úžasné přátele. Asi měknu :-) A potvrzuji si, že mít skvělé přátele - ne známé, ale PŘÁTELE - je jedna z nejdůležitějších věcí. Obzvlášť to platí u těch, které třeba nevidíte několik měsíců, protože teď už každý žijete v jiné části republiky, a přesto nejen že si pak máte pořád o čem povídat, ale hlavně vám to přijde, jako by žádné odloučení nebylo. Sedíte zase po dlouhé době v čajovně a klábosíte jako před několika lety. A ve svém základu jsou všichni pořád stejní. Jen teď sedí v jiném městě, v jiném podniku.

Když někoho znáte už od porodnice (jsem přesvědčená o tom, že už tam jsme vedle sebe mohli ležet v peřinkách, když jsme narození pár dní po sobě, minimálně od školky to už ale máme potvrzené:-)), zákonitě si k němu vytvoříte pevný vztah. I když se zpočátku možná mlátíte vším možným, protože holky a kluci se ve školce spolu prostě moc neba, pak přijde základka, kde už jste kámoši, to je jasňačka. Brácha se ségrou. A na gymplu taky, i když se pak za dalším vzděláním každý rozprchne do jiného koutu republiky.

Nebo se znáte "jen" od gymplu, ale v tom slepičinci vytvoříte pevnou dvojku, která radši utíká na výlety po okolí, než aby poslouchala nablblé kecy o nových kabelkách. Holka z hor, co několik dní na párek láká divokou kočku, a holka, co by z hor být chtěla, tak do nich aspoň utíká teď. A oběma někdy neuvěřitelně leze na nervy už jen samotná existence lidí - asi jsou obě stejně lehce misantropní :-D

A pak se tihle dva pro vás ohromně důležití lidé dají dohromady a utvoří pár. Může to být obrovský průser (když je máte oba tak moc rádi, co pak, když se rozhádají?) nebo idylka. Byla to fuška, nakopnout je...člověk je musí vzít na výlet! ;-) A jim to vyšlo. A už jim to vychází několik let. Mám hroznou radost, že je mám oba takhle pospolu.

V Ústí mě ani po třech letech nikdo pořádně nezná. Buď nechce, nebo nechci já. Nebo se to zkrátka ještě nestihlo vytvořit. Ale když jsme zase pospolu my tři, mám pocit naprosté pohody. Nikomu nemusím nic vysvětlovat, vždyť oni už mě znají se všemi ujetostmi, zpívánkami i skřítky v moc velkém pyžamu.

-

-

-

-

(bohužel žádnou lepší fotku, kde bychom byli všichni tři pospolu, nemám...smiřuji se tedy se svým výrazem idiota ve prospěch naší společné památeční fotky :-D)