1Q84 - Haruki Murakami

Nejnovější a nejdelší Murakamiho román je opravdu událost, alespoň pro mě.

Trvalo mi nezvykle dlouho, než jsem tu knihu přijala. Prvních sto stran jsem pročítala víc než měsíc a moc mě mrzelo, že můj oblíbený autor mě zkrátka nedokáže zaujmout (jednou to přijít muselo, ne?). Jenomže pak vás to strhne a nepustí, dokud po několika probdělých nocích knihu definitivně nedočtete.

Uznávám, že hodnotit třídílný román po prvních dvou částech se asi dost dobře nedá. Nebo nemá. Ale už teď je jasná jedna věc - Murakamimu se to prostě povedlo. A to tak, že v mém pomyslném žebříčku jeho románů aspiruje vedle Kafky na pobřeží na nejvyšší metu. Je tam všechno ale nezdá se to přeplácané. Trochu sci-fi, trochu temná detektivka, magično a fantazie, láska, stihoman, Velký bratr, co se nejmenuje Velký bratr (toho Orwella je tam možná až moc, škoda všech těch okatých narážek na 1984, i bez nich by si každý, kdo ho četl, ideozločin a podobné záležitosti domyslel sám). A je tam taky všechno, na co je člověk u tohohle autora zvyklý. Dva po kapitolách se pravidelně střídající příběhy, co se postupem času nutně musí protnout (anebo taky ne?). Ústřední postavy, co jsou tak trochu mimo a rozhodně nežijí spořádaný idylický rodinný život. Nevysvětlené osoby (ačkoliv tentokrát Murakami až nezvykle polopaticky skoro všechno vysvětluje a pro jistotu to několikrát zopakuje- to je u něj opravdu mimořádné, obvykle nechává tápat). Hlavní postavy a jejich ne(vy)řešené vztahy s rodiči. Různé i hrůzné podoby sexu. Kočky. Vstupy do jiných světů. Všechno tam je, ale nově - je to známý, ale zase jakoby jiný Murakami.

Dva mladí lidé, co se kdysi měli rádi a nějak na to nedokážou zapomenout. Ona je v podstatě nájemná vražedkyně, fyzioterapeutka a trenérka bojových umění, on učitel matematiky a dosud neobjevený talentovaný spisovatel. Román, který on poupraví tak, že se stane spouštěčem čehosi. Dva měsíce svítí na nebi ve světě, který se objevil zničeho nic a nikdo si toho nevšiml. Little people jako bytosti, které nejsou ani dobré, ani špatné. Prapodivná komunita lidí, se kterou ty všechny nevysvětlitelné věci nějak souvisí. A k tomu duchové minulosti, kterých není lehké se zabvit.

Murakami vystavěl příběh, který prostě musíte dočíst. Vždy vás polapí jednou kapitolou a příběhem jednoho z hlavních hrdinů, aby to v tom nejlepším utnul a začal odznova v další kapitole s tím druhým z nich. Máte chuť listovat napřed, abyste hned věděli, co bude dál, ale bojíte se, že by vám mohlo něco uniknout, jak se postupně příběhy začínají setkávat. I přesto, že je tentokrát téměř vše nějak vysvětlováno, spoustu toho zůstane otevřeného pro poslední díl.

Samozřejmě je pár věcí, které bych na té knize oželela. Jednak už výše zmíněné až příliš polopatické narážky na některá literární díla. Kdyby si člověk sám trochu namáhal hlavu, bylo by to zajímavější - takhle to někdy působí, jako by se autor snažil předvést, kolik toho má načteno (a taky naposloucháno). Murakami je prostě "západní" autor a všechny ty hudební, módní a nevímjaké reálie mě v každé knize trochu mrzí - víc východu by mu asi sedlo spíš. Ale on to zkrátka cítí takhle. Pak mě taky mrzí, že se nikdy nedokážu ztotožnit s žádnou z postav. Ne že by mi byly vyloženě nesympatické, ale blízké taky ne.

Přes tyhle záležitosti, na které už si člověk ale po několikáté jeho knize zvykne, je tahle knížka jednou z nejzajímavějších, co jsem zatím měla možnost číst. Prokousat se těmi zhruba 750 stranami zabere pár dní času, ale rozhodně doporučuju je tomu obětovat. Dostanete se na chvíli do úplně jiného, paralelního světa plného magických úkazů.