Supervzteklá

Směs úryvků z toho, co čtu poslední dny.

KOČKA: Abych vám vyhověla, použiji tradičních metod. Řvát nebudete, vyoperujeme vám hlasivky. Váš oblíbený postup, jistě ho poznáváte.
HUDEC: Cit! Víte co je to cit?
KOČKA: Ovšem. Cit je například láska, kterou vás miloval pes Ben, než jste mu začal zkracovat střeva. Ale nestačím se divit. Při žádné příležitosti jste neopomněl posmívat se emocím.

(Květa Legátová - Pro každého nebe; posloucháno jako audioCD)

-

Přemýšlej ráno. Jednej v poledne. Lež večer. Spi v noci.

Jediná myšlenka naplní nekonečno.

Liška proklíná past, ne sebe.

Žádný pták se nevznese vysoko, vznáší-li se na vlastních křídlech.

Kdo touží, ale nejedná, plodí mor.

Opatrnost je bohatá, ošklivá stará panna, o niž uchází se Neschopnost.

(William Blake - Pekelná přísloví)

-

VE MĚSTĚ BUDOUCNOSTI

Bude zobrazeno
celé město
v jediném domě
a celý dům
v jediném bodu.

Zároveň bude se dát
mikrokosmos nádoby a stolu
i všudypřítomný obraz
veškerenstva.

Budeme sledovat
cval všech srdcí
s vlastním srdcem
na dlani.

Bolest se rozlehne
jako výkřik v jeskyni
do všech chodbiček uší
a všechny prsty se zachvějí
dotykem.

A myšlenka,

sotva vyslovena,
obrací se sama v sobě
a celé město
zároveň zvolá
Ano
či
Ne.

(Miroslav Holub - Kam teče krev; o něm už jsem na těchto stránkách kdysi psala, teď se k němu po dlouhé době zase vracím)

-

INJEKCE
Ptala ses mne,
jaký je smysl kapky a
co cítí králíčkové,
když každá vteřina
svědčí proti nim.

Pohleď,
třípalcovými kroky
soud přichází
a jako hlas z hlubin volající
zjevuje se krev.
(Jak jinak by také přísahalo
srdce?)

A v tomto skleněném tichu
jen pohybem srozuměni
cítíme v konečcích prstů
váhu života
a podivnou radost
svobody
tázati se
Bez odpovědí.

(Tentýž autor, tatáž sbírka)