Od Štětína po Gdaňsk II

Pokračování článku o naší polské dovolené v polovině srpna.

Naše třetí nocoviště představovalo přímořské městečko Leba. Sympatické rybářské město přes sezonu zřejmě zestonásobí svůj počet obyvatel, protože kromě pár pěkných cihlových domků je tu taky velké a dost rušné letovisko. Říkali jsme si, že by nás to tam moc zajímalo třeba v dubnu, kdy jsou všechny ty krámky s nafukovacími kruhy a bábovičkami zavřené, rolety zatažené a po městě se pohybuje jen pár místních a rybáři. Musí to být kouzelné...

-

-

-

-

-

-

-

Ocenit musím kemp, kde jsme spali. Pokud se o nějakém takovém ubytovacím zařízení dá napsat, že je luxusní, tak jednoznačně o tomhle. Tam by celou sezonu dokázali trávit i největší zhýčkánci. My jsme se upíchli mezi karavany s ohrádkami, co jim zřejmě suplovaly ploty (či dnes oblíbené betonové zdi; zřejmě i na dovolené mají lidé potřebu se ohrazovat vůči ostatním). Pojmenovala jsem to tam Višňový sad, protože všude kolem rostlo spoustu...jeřabin.

Višňový sad bez višní i jeřabin. Pokud nepršelo, bylo nejlepší vynosit všechno ze stanu ven a udělat si ležení/sezení na vzduchu. Třeba s pivem, fajfkou a knížkami.

-

Večer jsem ještě Jendu umluvila k návštěvě výstavy motýlů. Překvapilo mě, jak to bylo krásné! Krom snad všech myslitelných i nemyslitelných druhů motýlů tu byly k vidění i strašilky, pakobylky a kudlanky, včely a jejich kámoši a kámošky a vůbec všechen aspoň trochu zajímavý hmyz. Zavzpomínala jsem si na svá "mladá entomologická léta", kdy jsem si píchala hmyzáky na špendlíky do vlastní sbírky v krabičce a slíbila jsem si, že bych tohohle koníčka měla zase začít rozvíjet (asi už tedy bez těch špendlíků...).

Druhý den dopoledne se zase vyčasilo, takže jsme vyrazili na pláž. Tentokrát už bylo moře dost studené, vykoupal se v něm tedy jen můj hrdinný a neohrožený muž :-). Pořád víc a víc foukalo a my byli jedni z mála, kdo neprozíravě neměl "ohrádku", takže nás všudypřítomný písek brzy vyhnal z pláže (což mělo tu výhodu, že jsme se alespoň dobře naobědvali).

-

-

Tenhle den byl vyhlášen jako klidový a plážový, takže bezvýletový. Procourali jsme si městečko, půjčili si na hodinku kola (víc bychom stejně nevydrželi - krom strachu, jestli se nám při jízdě ty rozvrzané prorezlé herky nerozpadnou, z nich taky ukrutně bolel zadek) a večer navštívili jakousi "čajovnu", která spíš byla kavárnou s čajem navíc. Pěkné to tam bylo, mléčný oolong super, Jenda si objednal alžírskou kávu, aniž by věděl, co objednává, ale chutnalo nám. Až na ta červená světla... Poláci se zřejmě vyžívají v doplňcích, co evokují jen a jedině bordely a osvětlují tím veškeré podniky. Pověstný polský nevkus v celé své kráse... Chtěli jsme taky zkusit nechat proletět nově koupeného draka náhradníka, jenže na pláži narozdíl od rána vůbec nefoukalo, takže jsme draka jen vyvenčili a zase ho uložili do stanu.

-

-

-

Třetí a poslední den v Lebě už jsme - nehledě na počasí - chtěli a museli na výlet. Naplánovány byly písečné pohyblivé duny (wydmy ruchowe) ve Sloviňském národním parku. Autem jsme se dovezli do osady Rabka, odkud je to k dunám asi 5,5 km pěšky (auta je nutno odstavit na parkovišti, kde si účtují 2,5 zlotých za půl hodiny; vzhledem k nutnosti dojít kus pěšky a zpět se každému návštěva parku natáhne alespoň na 3 hodiny, takže mají dokonale vychytané, jak vydělat). Ty líné může k dunám dovézt elektrický vláček, samozřejmě opět za poplatek. Nudná cesta po betonových panelech bez jakékoliv odbočky, zatáčky nebo terénní změny celých 5,5 km. Navíc nám to skoro celé propršelo... Ale ty duny za to vážně stojí. Kdyby nám k tomu ještě svítilo sluníčko, připadala bych si jako na poušti. Úchvatný mrtvý les, který umírá právě kvůli masám písku. Zrovna se tam fotili nějací novomanželé - uznávám, že takhle originální svatební fotky má asi málokdo. Bylo to tam parádní...

-

-

-

-

Od dun se dalo projít na pláž. Snad je to tím, že se pláž nachází v NP a tak tam asi turisti nesmí smáčet své špinavé a smradlavé nožky, ale moře tam bylo nádherně čisté, průzračné, čistá oblázková pláž a krásný klídek. A taky cedule informující o tom, co dělat, když na pláži uvidíte tuleně (asi jako ty v Beskydech, které varují před medvědy). Ty mě, pravda, trochu překvapily...Ale co já můžu vědět, jak to tu vypadá v zimě.

-

Zpátky jsme se vraceli dlouhý kus podél pláže a pak lesem k bývalé odpalovně raket, dnes "vojenskému muzeu". Mně to přeci jen nic moc neříká, takže za to nehorázně vysoké vstupné jsem tam vyslala jen Jendu. A prý to stejně za ty peníze nestálo.

(autorem této fotky -a samozřejmě těch, kde jsem já- je Jenda)

Pak už jsme fofrovali k hlavnímu cílu naší dovolené, městu Gdaňsk. Před dvěma lety jsme z toho města byli naprosto nadšení. Byl to první den, který jsme tehdy na exkurzi s Jendou trávili spolu...k večeři jsme si tehdy na tržnici koupili rybu, v kempu ji upekli na ohni a hned jsme byli podezříváni, bůhví jaké plány spolu nemáme...no, a dneska? Ani nás dva by to tehdy nenapadlo...

Ubytovali jsme se i ve stejném kempu Stogi plaža, aby ten návrat na místo činu byl dokonalý :-) Jen ten rozdíl mezi začátkem května, kdy je všechno příjemně vylidněné, a půlkou srpna, kdy je problém najít místo pro stan a procházet se v klidu ulicemi města, ten je markantní. Dorazili jsme až večer, takže už nám zbyl čas jen na procházku po pláži.

-

(tato fotka je taky Jendova)

-

Druhý den ráno se zase na chvíli udělalo pěkně, ale na koupání už to rozhodně nebylo, a tak konečně přišla chvíle na otestování nového suprčupr draka. Oproti starému byl "vytuněný" o další motouz, takže ovládat ho chtělo trochu cviku a taky trpělivosti s věčně zamotanými a propletenými provázky. Ale znovu se mi potvrdilo, že u moře lítá nejlíp. Aaaž ke slunci.

-

-

Jenže během minuty se počasí naprosto změnilo a začalo pršet, vyrazili jsme tedy tramvají do města. Tramvaj k případné dopravě po městě jednoznačně doporučuju - pro nás byla výhodnou hlavně proto, že jezdila denně každých 10 minut z centra Gdaňsku až ke kempu (za 3 zloté paráda), ale když jsme každý den v jakoukoliv hodinu viděli ten hustý provoz a zácpy, ocenili jsme, že můžeme řidičům vesele mávat a ujet jim :-).

Děšť nás zahnal do jakési filmové kavárny, která je snad filmová jen dekoracemi, protože před to plátno se mohlo vejít všehovšudy tak deset lidí... Ale prostředí bylo moc příjemné a kafe alá svařák (káva+č.víno+skořice+med), co si Jenda dal, bylo pitelné i pro mě. Díky otravnému dešti a překvapivé zimě jsme si město prošli jen dost v poklusu (měli jsme na něj minimálně tři dny, takže nás to tolik nemuselo mrzet) a schovali se v Mořském muzeu, jenž mělo hlavní sídlo v bývalých sýpkách na břehu řeky Motlawy, která centrem města protéká.

Gdaňsk je překrásné město. Ale kompletně nově vystavěné. Po 2. sv. válce dostalo od "bratrů Rusů" tak zabrat, že se z výstavního centra bohatého hanzovního města stala apokalyptická ruina; z většiny domů zůstaly - v lepším případě - jen obvodové zdi nebo základy, nejvýznamnější objekty - radnice, katedrála, jeřáb - zůstaly jen v torzech. Sice je dnes vidět, že to vše je "nové" (některé objekty už tam přeci jen stojí zase 60 let), ale shodli jsme se s Jendou, že se to Polákům povedlo a nijak se to netříská. Největší dominanty se snažili vystavět přesně podle původních, takže na první pohled jako by se ani nic nezměnilo. Přesto jsou dodnes i v centru pořád smutné ruiny...ale jak se zdá, i s těmi už se něco děje.

-

-

-

-

(Jendova fotka)

Opět Jendova fotka. Vlevo je sýpka, ve které se nachází výše zmíněné Mořské muzeum, kde jsme strávili několik hodin, zatímco venku lilo jako z konve. Velká poválečná loď Soldek u ní kotvící je také součástí muzea - i tam jsme druhý den strávili dost času. To už totiž skoro nepršelo. Fotky:

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Další součástí muzea je prohlídka jeřábu, asi nejvýraznější a nejznámější stavby Gdaňsku.

-

Druhý den byl vyhlášen tzv. pevnostním, aby si i Jenda přišel na své :-). Podél pláže v okruhu cca 5 km byly rozesety malé bunkry, v Gdaňsku se nachází velká bastionová pevnost a nedaleko města v ústí řeky Visly zajímavá vodní pevnost s vysokou válcovou věží. To vše jsme měli ten den stihnout.

Procházka lesem podél pláže byla sice pěkná, ale bunkry jsme objevili jen dva a hrozně nás poštípali komáři. Na konci cesty se nám měla ukázat ona vodní pevnost, ale jak jsme později zjistili, nacházela se úplně jinde...:-D A tak jsme její návštěvu nechali na poslední den v Gdaňsku. Alespoň jsme tam ale stihli autobus do města a prošli si bastinovou pevnost, která se nachází za hlavním gdaňským nádražím. Sice byla vybudovaná až v posl. třetině 19. století a velká část byla dostavěná nově, ale stejně bylo příjemné na pár hodin zmizet od davů lidí dole ve městě a prohlížet si gdaňská panoramata z dostatečné vzdálenosti. Ten den - 15.8. - navíc Poláci s velkou pompou slaví svátek Nanebevzetí P. Marie, takže ve městě bylo ještě mnohem víc lidí než jindy, probíhaly tu trhy se vším možným (a musím říct, že moc pěkné, žádné vyložené blbiny v podobě čínských hraček a hadrů, ale směs řemeslných a uměleckých předmětů, dobrého jídla a vetešárny), běžel se nějaký závod a k tomu všemu se ještě konaly různé vojenské přehlídky, takže v ulicích opravdu nebylo k hnutí. A to jsme se cíleně vyhýbali kostelům, protože tam musela teprv být hlava na hlavě!

Kromě kavárenského povalečství jsme se chtěli taky trochu vzdělávat, takže po pevnosti a prohlídce města jsme zapluli do Muzea města Gdaňsk. A jo, muzea se Polákům celkem daří, expozice umí udělat zajímavé, ale i inforamčně nabité.

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

(tahle fotka hlavního nádraží je Jendova)

Naprosto rozumím tomu, proč o Gdaňsk v průběhu dějin probíhaly takové tahanice. Krom toho, že to bylo krásné a bohaté město, má taky ohromně výhodnou polohu - relativně blízko do Německa, Kaliningrad co by kamenem dohodil (taky bylo všude plno Rusů), dostupnost Litvy, Dánska i Švédska. Takticky se to podařilo dokonale.

Ještě nějaké plážovky z večera a rána dalšího dne, jejichž autorem je Jenda:

-

-

-

Baví mě ta hra s mořem, kdy se procházíte studeným pískem tam, kam jen občas dosáhnou jeho vlny... a když zajdete blíž, písek vám s každou vlnou ujíždí pod nohama a za chvilku už vás ta voda má. Doufám, že bude moře pořád své a člověku se nikdy nepodaří ho úplně zkrotit.

Poslední den už bylo zase krásné a teplé počasí. Konečně jsme se dostali na pevnost Twierdza Wislouscie. Jak už název napovídá, nachází se v ústí řeky Visly. Před prohlídkou jsme si prošli blízké okolí a taky nábřeží - tam se mi moc líbilo. Mám ráda typické gdaňské "žirafky" (jeřáby, co obstarávají vykládání nákladu) a odtud byly pěkně vidět; po řece se pořád proháněly nějaké skutry a taky jsem vůbec poprvé viděla zastávku vodní tramvaje...:-)

-

-

-

-

-

-

A Jendovy fotky z pevnosti:

-

-

(žirafky a pomník na Westerplatte - místě, kde "začala" 2. světová válka)

-

Čekal nás dlouhý přejezd na poslední nocoviště, kemp ve městě Toruň. Naplánovala jsem nám po cestě několik zastávek, jednak aby si Jenda odpočinul od řízení, jednak je to oblast křižáckých hradů a středověkých městeček. Neplánovaně jsme se ale zdrželi na pevnosti, takže jsme si vybrali jen jednu zastávku - cisterciácké opatství Pelplin. Bohužel; zjsitili jsme totiž, že i tam jsme byli před dvěma lety a ačkoliv to nebylo špatné, podruhé už jsme to rozhodně vidět nemuseli. O čemž svědčí i to, že jsme oba úplně zapomněli, že jsme v tom městečku kdy byli.

Toruň, to je ale jiný případ. I tu jsme při oné exkurzi navštívili, ale moc se nám tam líbilo, takže jsme cestu do Čech naplánovali přes ni.

Toruň má narozdíl od velké časti ostatních polských měst tu výhodu, že za 2. sv. války nebyla nijak zásadně zničena. Také je její historické jádro zapsáno v UNESCO. Je to malebné město na řece Visle, které proslulo výrobou perníku (mimochodem opravdu výborného, lituju toho, že jsem domů nakoupila jediný pytlík :-)) a také slavným rodákem Mikulášem Koperníkem (který tu potom už ale skoro vůbec nežil...). Z kempu, kde jsme byli ubytovaní, je do starého města možné dostat se jen po dlooouhém (ale orpavdu hodně dlouhém) mostě přes řeku, což byla opravdová mňamka. Nejen ta výška, ale i černá řeka pod námi...Uff.

Večer jsme si město prošli důkladně několikrát křížem krážem, protože druhý den nám na prohlídku moc času nezbývalo, takže jen nafotit pár věcí a vydat se na dlouhou a opravdu únavnou cestu do Čech...

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Tenhle chlapec je takový toruňský krysař. Hraním na housle prý město zbavil žab... Poslední dvě fotky jsou Jendovy.

-

A tu je slavný rodák Copernicus. Opět Jendova práce.

-

-

-

Aby nedošlo k omylu...Rozhodně nejsme fanoušci tohohle fotbalového klubu. Ale když on tam Jenda tak hezky bezelstně stál, aniž by věděl, co má za sebou...:-D

Těch deset dní bylo parádních. Polsko je milá a levná země, která sice neohromí úžasnými krajinnými sceneriemi, přesto má co nabídnout. Už potřetí jsem tam trávila delší čas a myslím, že pokud bude příležitost, určitě se tam budu chtít podívat zase...Co třeba Mazurská jezera? Nebo Krakow, Wroclaw, Kašubsko?