Od aleje po Smrtku

Jednou za 14 dní mám ve škole volné úterý. Dokud je takhle krásně (a studijní povinnosti se kupí jen lehce), muselo se to využít k nějakému tomu výletování. A protože podzim je pro mě vždycky moc zvláštní období, potřebovala jsem někam vyrazit sama a užít si to po svém. Ostatně v neděli jsem takhle odmítla krásnou příležitost vyrazit s partou (určitě příjemných) lidí na (určitě moc pěkný) celodenní výlet - najednou mě zas popadla doba toho osamotěputování.

Od přečtení Hastrmana od Miloše Urbana mě to táhlo do oblasti holanských rybníků. Tedy na Zahrádecko, nebo také Českolipsko (i když, jak jsem se dozvěděla, za Českolipsko se považuje i Hrádek nad Nisou, což už je dost daleko...).

Vlakem do Zahrádek u České Lípy. Osadou Karba v údolí se skalními útvary dojít k dlouhé aleji s prastarými stromy. Tou kolem bývalé bažantnice do Holan. Podél soustavy rybníků a vodních děl až na úpatí Vlhoště a Ronova. Tam určitě musel žít Hastrman! Anebo tam ještě někde dnes žije a já ho svým všetečným bloumáním rušila. Dojít na skalní vyhlídku Smrtku, ze které se po zimě házela do hlubin rybníka figurína symbolické Smrti. Lesem do Stvolínek. A pak stopem (má premiéra) domů. Co kilometr, to jiná krajina, jiné prostředí. Bylo to překrásné, klidné a odpočinkové. Intenzivní. Tak třeba za dva týdny zase...

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

(to není slimák, ale zřejmě názor, co si zvířátka o takové lásce myslí....)

-