Výletovací týden

Poslední dny jsme s Jendou strávili na cestách.

Od úterý do čtvrtka jsme měli možnost v rámci školní exkurze prolétnout Budapešť. Už tak bylo na město málo času, ale navíc jsme měli smůlu, že 23.10. slaví Maďaři státní svátek - začátek potlačeného "povstání" v r. 1956, a tak bylo kvůli různým projevům a demonstracím zavřené Szépmüvészeti Múzeum, veliká galerie, do které jsem se já osobně moc těšila... Museli jsme ji tedy stihnout prolétnout během půlhodinky už první den po příjezdu, než nám ji zavřeli. Snad by bylo lepší, kdybych se tam nepodívala vůbec, protože vidět to všechno (a vlastně zdaleka ne všechno) jako z rychlíku jednoho akorát rozmrzí. Ubytovaní jsme byli přímo v centru města v naprosto úchvatných pavlačových domech (http://www.happyhostel.hu/index.html). Všechny ty dveře, okna, chodby...pavlače aaaaž do nebe...uzavřené dvorky... A uvnitř klid, jako bychom vůbec nebyli v centru téměř dvoumilionového města. Tak přesně takové bydlení bych si nechala líbit. Hned.

Druhý den jsme navštívili národní muzeum a národní galerii. A potom nás čekalo volno, kdy jsme na několik hodin doslova zapluli do lázní Széchenyi. Spousta bazénů s různě teplou vodou, venkovní i vnitřní, sauny, páry, divoká řeka, bublinky... Tohle lenošení má své kouzlo. A když se kolem osmé večerní lázně začaly vylidňovat, užívat si prázdný teplý bazén bylo jako za odměnu...

Třetí den jsme pak už jen přejeli do Ostřihomi (kterou jsme navštívili už při záříjové exkurzi na Slovensko), proběhli muzeum křesťanského umění (kde sice měli spoustu parádních věcí, ale expozice jim trochu zamrzla před pár desítkami let) a frčeli domů. Rozhodně bych se do Budapešti chtěla ještě někdy podívat alespoň na prodloužený víkend. Protože na to město zkrátka nemám názor...líbilo se mi? Vlastně vůbec nevím.

Fotit jsem - i přes nádherné fotogenické skoroletní počasí - byla jaksi líná, a tak tedy jen ilustračně:

-

Tahle "Cesta do pravěku" vznikla při dlouhé cestě autobusem. Zelený Jindra veze v loďce urny svých kamarádů. Sluní se, nahřívá...a tu náhle připluje k ostrovu, kde se válí mrtví ptáci, jsou potopené lodě, létá dravý pterodaktyl a hrůzně řve obluda Sebulba se stejně obludným jorkšírem.

-

V noci z pátka na sobotu jsme vyrazili na krátký výlet do Mnichova. Měli jsme možnost přidat se k zájezdu na mineralogickou burzu, přičemž bylo jen na nás, jak celou sobotu strávíme (protože po nás se rozhodně nechtělo, abychom šli na výstavu taky). Naplánovali jsme si návštěvu slavných mnichovských galerií Alte Pinakothek a Pinakothek der Moderne (v jejich sousedství je ještě Neue Pinakothek, ale jak jsem před pár lety zjistila, jsou tam především krajináři a to už podruhé rozhodně vidět nemusím...). Přivítalo nás krásné slunečné ráno a já doufala, že mě slunko trochu probere po probdělé noci (ne, neumím usnout v autobuse ani v případě, že jsem opravdu moc unavená). Nu... Alte Pinakothek je sice úžasná veliká galerie plná skvělých děl (a mají tam Ráj peciválů od Brueghela!!!), byla to adekvátní záplata za Szépmüvészeti Múzeum, ale vyčerpáním jsem začala usínat za chůze. A když jsem se přistihla, že při poslechu audioprůvodce, pěkně usazená na měkkých sedačkách, opravdu klimbám (což zaujalo postaršího kustoda), musela jsem pryč. Venku jsme se pěkně uvelebili na lavičce a já si dala občerstvující půlhodinku spánku, kdy mě navíc dobíjelo sluníčko. Původně jsme chtěli vidět ještě sbírky Pinakothek der Moderne, ale čas běžel a vzhledem ke krásnému počasí jsme se rozhodli raději si projít centrum města. Naštěstí už jsem v té galerii před pár lety byla, takže jsem si na pány Kleeho, Miróa či Moholy-Nagye mohla alespoň zavzpomínat.

Buď to bylo mimořádně krásným počasím, nebo se ve městě dělo něco, co nás naprosto minulo, ale překvapilo nás ohromné množství lidí všude v ulicích. Tolik lidí vídáme snad jen v Drážďanech na vánočních trzích... Ach jo. Moc jsme si to tedy neužili, dav nás vždycky semlel a nesl dál, nebyl čas si něco pořádně vyfotit a koho by to napadlo, že na konci října bude problém najít jedinou! volnou sedačku venku na zahrádce. A tak ani pivo, ani kafe nebyly. Zato mají báječné trhy se všemi možnými dobrotami, na jaké si člověk jen vzpomene. A taky skvělý obchod s fajfkami...(kam to ten můj muž bude všechno dávat, to netuším :-)). V noci jsme se pak - opět beze spánku - vraceli domů a tělo už přestávalo poslouchat...

Jsem hrozná nešika, takže mi všechny budovy padají...proto opět jen minimum fotek (i těch padajících):

-

-

-

-

-

-

-

Sváteční den byl jako dělaný na nějaký menší výlet, opět hlavně díky překrásnému skoroletnímu počasí. Dostala jsem pozvání na prvorepublikový jarmark v Úštěku, tak jsme si s Jendou ještě před tím naplánovali procházku na nedaleký vrch Ostrý s kalvárií (také se mu říká Kostelíčky), odtamtud na hrad Helfenburg a pak zpět do Úštěka. Cesta to byla krátká, jen cca 6 km, ale terén nahoru, dolů, nahoru nahoru nahoru, takže se dostavila příjemná a žádaná únava. A nakonec jsme stihli i ten jarmark.

letadla se asi někdy otáčí smykem...:-)

-

-

-

-

-

-

(tohle vzniklo úplnou náhodou, taková fotopast...proto má Jenda useknuté nohy, ale stejnak mám tu fotku ráda :-))

-

-

-

Na Helfenburgu byl zrovna nějaký skautský oddíl a měli se tam báječně - vařili si v obrovském kotli moc voňavý guláš, pěkně si tam topili a když jsme sešli z věže, zrovna hráli soutěž o to, komu dolétne vlaštovka nejdál.