Hudební návraty do puntíku stejné

Překvapuje mě, jak se teď prapodivným způsobem (leč systematicky) vracím k hudbě, kterou jsem poslouchala před pěti či teba i sedmi lety. Zažíváte v cyklech taky takové návraty?

Z jednoho šuplíku své hudební skříně (to jest komody narvané cédéčky, MC kazetami a LP deskami) jsem vyhrabala Sestry Steinovy. A hele, vždyť bych o nich mohla napsat článek! Něco mi říkalo, že už se tady ale asi někdy objevily. Jistě, už v roce 2008: http://zazvorek.blog.cz/0804/trocha-folku-pro-divnou-holku. Ještě vtipnější mi přišel fakt, že tehdy jsem zveřejnila texty stejných písniček, které mi něco říkají i dneska; líbí se mi pořád totéž. Zaryly se do paměti, ale hlavně jsou opravdu skvělé. Však taky právě na textech jejich tvorba stojí, je to vlastně zhudebněná poezie. Už dřív zveřejněné texty bych snad ale přece jen ještě o nějaké doplnila:

Vidění

Kde ses tu vzal můj milej
snad tě sem přivez´ anděl
v růžovym plastovym kabrioletu
Možná že jsi jen touha
po něčem hodně horkym
po čaji po kafi nebo po létu

Možná že jsi jen souboj
s horečnatym snem
Možná že jsi jen vzpoura
proti čtyřem zdem
Možná že jsi jen útěk
před nejhoršim dnem
Možná že jenom bláznim
Kdo tě však přived´ sem

Možná že přišel soumrak
proto tě oči bolej
tváříš se že jsi měl hrůzný vidění
Možná že brečim ráda
možná mě v duchu těší
jak moc mám strachu jak málo tušení

-

Vinná nevinná

Ty rozdáváš sílu a já jenom kradu
Po nocích vařím nápoj z masa jedovatejch hadů¨
Ty chápeš mou bolest a já nevnímám tvojí
Tak řekni mi řekni mi řekni mi řekni mi
Proč ti to za to pořád ještě stojí

A pnu se po tobě jak réva
vinná - nevinná
Možná jsem tvoje slabá stránka
jedna jediná
A nikdy nebudu dost skvělá
pro tebe
Takže mě stejně necháš dole
Až půjdeš do nebe

Držíš mě pevně když ďábel se mnou mlátí
A stejně to budeš ty kdo v týhle hře tratí
Házíš mi kruh když se ve svý hlavě topím
Hned jak se oklepu hned jak se oklepu
Probodnu tě kopím

-

Můj tanec

Nesnášim párový tance
nesnášim pracky co chtěly by mě držet
nesnášim předepsaný kroky
můj tanec je ladnej jak elektrický šoky

Můj tanec je klidnej jak neřízená střela
a vroucí jak dlaždice v metru u anděla
můj tanec je něžnej jak čtyři rány z děla
Jsem učitelka tance
když dojdeš k zadní brance
tak vytančim ti duši z těla
vytančim ti duši z těla

Můj tanec je vichr na tvý střeše
je milej jak zlatovláska co se břitvou češe
jak podnájem v kožichu nabídnutej bleše
a krásnej jak prsten po maceše

-

Holky (teda spíš asi dámy) spolu už sice nehrajou, jejich věci se ale podle mě dají poslouchat pořád. A já mám obrovské nutkání se o ně znovu podělit. Na youtube toho sice moc není, tak jen nástin a snad i inspirace pro vlastní pátrání...

-

-

Jak jsem psala, společně už "Steinovky" sice nehrajou, ale Karolína Kamberská pokračuje sólově. A protože mám zřejmě víc štěstí než rozumu, 12.12. si ji můžu poslechnout v Café Max přímo u nás v Ústí. Takže... Uvidíme se tam? :-)

Na rozloučenou jedna z těch sólových věcí: