Slib volavky

Někdy i "povinná četba" může být zábavná. Prokousávaje se knihou Podzim středověku Johana Huizingy, pobavila jsem se nad úryvkem básně Slib volavky, v němž muž, přichystanýsložit rytířský slib bojovat, praví:

"Když sedíme v krčmě, popíjejíce silné víno,

a díváme se na ženy, které se k nám přidají,

hrdla zdobená náhrdelníky se vábně blýskají,

světélka šedomodrých očí září úsměvem,

ozve se příroda

pomate roztoužená srdce...

To bychom hned dobývali Yaumont a Angoulant,

jiní by přemohli Oliviera a Rollanda,

ale když jsme v poli na cválajících koních,

před sebou štíty a kopí skloněná k útoku,

dá se do nás zimnice,

máme plné kalhoty, vepředu i vzadu,

a nepřítel zdá se být blíž a blíž,

raději bychom se viděli v nějaké krčmě,

kde by nás nikdo nenašel."