Když se v květnu probudím

Víc než měsíc se tu neobjevil žádný článek - škola, práce (a čekání na velikonoční fotky od Jendy) mi nedovolily něco sesmolit. I dneska bych měla dělat něco docela jiného (totiž snažit se narvat do hlavy všechny ediční počiny a díla našich úžasných předků historiků od Herodota po Annales), ale chvilky strávené v sakristii kostela sv. Floriána mě donutily vychrlit ze sebe květnové rozněžnění...

Když si tak sedím u otevřeného okna v sakristii plné slunce, dovnitř jím trochu profukuje (a přilétá jakýsi jarní bordel ze stromů), v rozích se klepou a schovávají pavouci, venku ve větru šumí listí bříz a straky na sebe řvou... nedá se cpát do hlavy ty nesmysly. To teď není důležité. Telefonní seznam jmen historiků odsunut na druhou (spíše desátou) kolej, návrat k němu snad někdy v nočních hodinách. To jaro je překrásné.

A když se ochladí, vylezu si na věž a za ubedněnými okny poslouchám holubí vrkání. Ostatní zvuky jsou tu ztlumené. Jen před polednem je potřeba rychle zmizet. Anebo si čtu v podstřeší, kde je prázdný sál tak veliký, že by se v něm dalo tančit. A v hlavě mi hraje má obzvlášť oblíbená od Nohavici...

Ahoj slunko
tobě to teda dneska sekne
včera mi bylo smutno
ale dneska už je zase mírně pěkně
jó někdy se zdá
že něco nejde ale ono to pak jde
doba ta není zlá
to jenom některé vteřiny jsou zlé
ahoj
Ahoj slunko
jsem rád že jsi ještě
osuš mi moje vlasy
jsou promáčené předvčerejším deštěm
no prostě jsem zmok
naštěstí voda teče vždycky shora dolů
třicátý druhý rok
to takhle přes překážky táhnem spolu
ahoj
Ahoj slunko
jsem rád že tě vidím
doma mi bylo smutno
a tak jsem zase vyšel mezi lidi
srdce potřebuje svý
a kdo bere měl by taky něco dát
člověk ten není zlý
jen prostě některé lidi nemám rád
ahoj
Ahoj slunko
ty máš dneska hezké tváře
a kdyby mělo být snad smutno
tak na to já mám svoje opraváře
a tak dál mi sviť
a až zalezeš za mraky jako tečka
vylezeš zase viď
a tu chvilku než to bude tu já přečkám
ahoj
Ahoj slunko ahoj

Paul Klee