Hastrman a jiřičky
Zahrádky, rybníky u Holan, Stvolínky, Kravaře, Ronov, Vlhošť. V kraji Urbanova Hastrmana jsem už nedávno byla, viz tu: http://zazvorek.blog.cz/1310/od-aleje-po-smrtku
Tentokrát jsme tam vyrazili s Jendou za opravdu horkého dne. Trochu se přiznám, že na podzim je to tam tak nějak hezčí. Možná proto, že tam nepotkáte skoro ani živáčka, možná proto, že nad vším nevisí ten beztvarý dusný letní opar. Tentokrát jsme naštěstí nemuseli stopovat - díky zkratce k nádraží ve Stvolínkách (= švihli jsme to tam po kolejích a zkrátili si tak cestu zhruba o hodinu) jsme pěkně stihli vlak, dokonce i s pauzou na leháro na lavičce před prázdným nefunkčním nádražím. Počáteční strach z toho, že si lehám pod několik hnízd jiřiček a odnesu si tedy určitě nemilý dárek, okamžitě překonala pohoda při válení se s rukama pod hlavou, zírání do bezmračného večerního nebe a sledování svištění křídel jiřiček, jejich klouzání po větru, švitoření a návraty domů pod krásnou geometrickou římsu nádražní budovy.
V tom kraji se cítím doma, i když domů to mám vlakem hodinu a půl. Probouzí to ve mně takovou divokost, lehkost a volnost, kterou člověk zažívá právě tam, kde je doma, kde to zná, kde je to "jeho". A Vlhošť i Ronov jsou tajemné kopce, které připoutají váš pohled a nechtějí vás pustit. Něčím přitahují, hypnotizují, úplně v té krajině vyčnívají a všechnu pozornost stahují na sebe. Musím tam. Někdy brzy.
-
-
-
-
Edit: při seznamování se s Vlhoští jsem narazila na tyhle zajímavé stránky:
Jelikož mně to focení moc nejde, můžete se tu pokochat krásnými záběry Kokořínska a Českolipska. A neposedný zazvorek už zase vymejšlí, kam vyrazí...
Komentáře
Okomentovat