Malé a nenápadné v Českém středohoří

Po půl roce mi končí brigáda v kostele, takže už konečně bude čas i na víkendové výletování...a tak tedy i neděle patřila malému výletu.

Malému tedy jen vzhledem k nulové námaze, všude nás totiž vozil náš samochod. Kdybych byla co k čemu, ušila bych konečně pytlík na česáček na ovoce (původní prožraly myši) a mohli bychom sesbírat i hromadu planých hrušek, kterých je ve středohoří plno u každé silnice. Hlavně kvůli tomu jsem také jako cíl vybrala obce mezi Lovosicemi a Bílinou, kde jsem si už v týdnu vytipovala spoustu krásných obtěžkaných stromů. Hrušky ale snad vydrží do příště. Místo nich jsem alespoň natrhala větvičky ostružiníků, maliníků, jahodníků, růže a břízy, což je údajně ideální potrava pro strašilky. Dvě z rodu Extatosoma tiaratum (pro info třeba zde http://www.strasilky.cz/psg09.htm) se totiž staly novými obyvatelkami našeho bytu. Bláža a Bóža se po počátečních rozpacích snad mají dobře, ale brzy tu určitě budou mít samostatný článek, tak tedy dosti o nich a více o výletu!

Nejprve jsem chtěla navšívit rotundu sv. Petra a Pavla v Želkovicích. Projížděla jsem kolem ní pokaždé, když jsme jezdili k zemědělcům pro jablka. Postavena je někdy kol. roku 1230 a v polovině 19. stol. k ní byla přistavěna neorománská loď. Dovnitř jsme se bohužel nedostali.

Další zastávkou byla Libčeves. Překvapivě zajímavý byl kostel Stětí sv. Jana Křtitele - věž má datovanou zhruba 1220-30, presbytář zhruba o sto let mladší a poprvé jsem se tu setkala se spletenými sloupky v okně. Navíc to byl kostel tribunový - krytý přístup na tribunu vedl z tvrze stojící v místě dnešního OÚ.

Na návrší na okraji obce pak stojí zřícenina tvrze. Původní tvrz stála vedle kostela, dnes je tam obecní úřad. Ve 14. stol. pak vznikla tvrz právě na tomto návrší, postupně přestavovaná na zámek. Ještě v první polovině 20. stol. tam sídlila správa velkostatku, teď ale rapidně chátrá, ač se o to očividně někdo stará a majitelé tam rozhodně nikoho nechtějí (cedule se zákazem vstupu i pán, co mě upozorňoval, ať tam nelezu, turistům asi moc nefandí).

Další zastávku jsme si udělali v obci Mirošovice. Na místě bývalé tvrze ze 13. stol. tu stojí chátrající zámek, nad jehož věží je sice nová střecha, ale jinak už moc přepychově nepůsobí. Kousek dál na návršíčku nad návsí pak stojí kostel sv. Vavřince z roku 1708 se sloupem Nejsvětější trojice také ze začátku 18. stol. A všude rostlo plno ostružiníků pro strašilky...:-)

Náš středohořský výlet jsme zakončili v překrásné barokní krajině v okolí Milešova. Ta má dvě dominanty - nejvyšší horu Českého středohoří Milešovku a na skále se rozkládající milešovský renesančně-barokní zámek od Antonia della Porty (dnes domov důchodců, zámek jako takový je tedy veřejnosti nepřístupný). Součástí areálu je i barokní gloriet s dochovanými nástěnnými malbami a kouzelnými stromy za ním. Skoro nikdy nedávám fotky do černobíla, nejraději mám přirozené barvy, ale v tomhle případě to tak vypadá lépe. To jen proč je mezi těmi barevnými najednou šeď...

Antonio della Porta je také autorem kostela sv. Antonína Paduánského, jenž byl vystavěn ve druhé polovině 17. stol. a "okupuje" nedaleké návrší. Má opravdu velkolepé průčelí, ale jak to, tak vlastně i celá stavba se dokumentují dost obtížně díky vzrostlým kaštanům...

No a závěrem obligátní balíkové fotky těsně před tím, než slunko zapadlo za kopec. Bez balíků se neobejde žádný můj podzim...