Z cesty po Francii potřetí - Auvergne

Po dlouhé pauze navazuju na cestovatelskou sérii o Francii. Dva měsíce po návratu už to sice není ani v nejmenším aktuální, ale rozhodně nechci, aby to dopadlo jako každý rok s články o slovenské záříjové exkurzi - všechny je mám doposud rozepsané a dost možná už nikdy nespatří světlo světa.

Tentokrát to bude o Auvergne, hornaté oblasti ve střední Francii, která byla naším třetím nocovištěm.

Přejížděli jsme tam z Dijonu tzv. Cote-d´Or, burgundským vinařským krajem, nicméně vinice široko daleko nikde vidět nebyly, takže pořád netuším, kde si to víno schovávají. Ne že by krajina byla vyloženě nezajímavá, ale cesta byla moc dlouhá na to, aby se mi po čase nezdála nudná a únavná...

V plánu bylo po cestě několik zastávek, ale nakonec jsme se omezili jen na lázeňské městečko Vichy (ano, to kde za Pétaina na pár let sídlila vláda, a taky to možná znáte podle té slavné kosmetické značky). To už jsme se blížili našemu cíli a bylo dosti pozdě odpoledne, takže zastávka to byla jen krátká, abychom se stihli včas dopravit do kempu. Vichy je takové lenivé, poněkud ospalé město s ozdravným duchem, lázeňskými komplexy, kolonádou a pěkným parkem; to vše mu dodává atmosféru 19. století, kterou známe i z našich lázeňských měst. Trochu úlet je kostel Notre-Dame-des-Malades, který v sobě ukrývá barokní kostel ze 17. stol. a zároveň art-decovou "novotu" z roku 1931. Fotil se dal jen dosti špatně, takže v případě zájmu trochu gůglete.

Potom už jsme mířili do městečka Saint-Nectaire v sopečných kopcích, kde jsme se upíchli na dalších pár dní. Navigace nás vedla úzkými šutrovitými cestami, po kterých jsou možná zvyklí drandit místní zemědělci, ale náš Roland se v těch serpentýnách musel z městského hošíka rychle přeorientovat na teréňáka. Ano, naše navigace celou dovolenou projevovala zvláštní zálibu ve francouzském venkovu a nám pravidelně chtěla předvádět jeho krásy (a hrůzy). Jen si vtipkuj, potvoro.

Pak nás ale uvítal luxusní kemp s bazénem, lavičkami, hřištěm, bufetem a wi-fi, což je stokrát honosnější vybavení, než jaké jsme zažili v předchozích kempech. Další den přišlo krásné slunečné počasí, takže jsme se rozhodli pro celodenní trajdání po sopkách. A nebyli jsme troškaři - prvním dobytým vrcholem měl být hned ten nejvyšší, Puy de Sancy. Panoramata, která se před námi cestou otvírala, mě naprosto nadchla. Zpočátku jsem své "óóó! no to je nádhera! ůůů to je neskutečný! a podívej támhle, ježiš, to je krása!" nepotlačovala, ale pak už mi bylo hloupý se opakovat, Jenda má taky oči, že jo. A taky na koukání. A když jsme projížděli kolem jednoho takového pěkně zaobleného vrchu, na němž se pásly krávy a nahoru si to štrádovalo pár turistů, splnil mi muž nevyslovené přání a my jsme se tréninkově (rozcvička bodne) vydali nahoru také. A pokořili tak sopku Puy de la Tache (1627m). Občas někde musíte po schůdcích přelézat ohradník pro krávy, cesta byla docela prudká, ale výhled za to stál. A to jsme ještě nevěděli, co nás čeká potom...:-)

Hřebeny sopek s úzkými cestičkami lákaly k celodenním výpravám jen tak nazdařbůh, kam si člověk zamane. Ale mít tak víc času, pár dní na nocování venku...

(ten nejvýraznější vrchol na pozadí je Puy de Dome, kam jsme si udělali výlet v dalších dnech)

Potom jsme dojeli do města Le Mont Dore, což je turistické a lyžařské středisko v srdci sopečného pohoří Mont-Dore. Odtud nás pak čekal výšlap na zmíněnou královnu sopek - Puy de Sancy (1886 m). Po svých nás tou prudkou, dlouhou a kamenitou cestou lezlo dost, ale na jednom z vršků těsně pod Sancy je stanice lanovky, která na vrchol dopravila davy a davy lidí v pantoflíčkách, žabkách a slunečních brýlích. Pro nás uřícené a nesmírně utahané to byla hotová provokace. A na samém vrcholu čeká malá plošina, kam se vešlo jen pár lidí a všichni se mačkali jak sardinky. A to už jsem byla protivná. Vrchol dobyt, ale pryč odtud. Ještě se nám nechtělo zpátky, takže když jsme na jedné z protějších sopek zahlédli právě přiběhnuvší stádo oveček, nutně jsem potřebovala být tam. Štrádovali jsme si to hezky po vrstevnici skrze stádo a dalších turistů už tu bylo poskrovnu. Objevil se také "bača" s ovčáckými psy a předváděl, jak to má na povel. A nedaleké skály vypadaly jak skalky skřítků. Tam už jsme tedy nešli - cesta se zdála nebezpečná a navíc už bylo něco kolem šesté večer, takže nás čekal návrat. Ale celé to bylo takové pohádkové. Jeden z nejkrásnějších zážitků, co mám...

(Jendova fotka)

(Jendova fotka)

(Jendova fotka)

(Jendova fotka)

(Jendova fotka)

(Jendova fotka)

Na další dny hlásili deště, bylo tedy třeba vymyslet "suchou alternativu" k turistice po sopkách. Dopoledne jsme strávili hledáním obchodu, kde bychom mohli dokoupit zásoby (je to k neuvěření, ale Francouzi dodržují polední - dvouhodinovou!-pauzu i v supermarketech...grrr). Cestou jsme "narazili" na dolmen schovaný v lesíku u jedné vesnice, takže alespoň malá procházka byla. Pokračovali jsme pak do města Clermont-Ferrand, což je největší město celé oblasti. V minulosti tu měl základnu Michelin a vůbec je to hlavně centrum průmyslu, ale nenechali jsme se odradit jeho špatnou pověstí a rozhodli se pro procházku centrem města. Ještě že tak, historické jádro je totiž náhodou moc pěkné! A navíc se nakonec vyčasilo a modré nebe rozzářilo slunko.

Proslavená je gotická katedrála postavená z černého lávového kamene, z nějž byly ostatně postaveny i další budovy, takže je to všechno takové pěkně tmavě omšelé.

(Jendova fotka)

(Jendova fotka)

Nedaleko této černé katedrály stojí krásný kostel (UNESCO), typická ukázka auvergnské románské architektury. Právě tu v roce 1092 papež Urban II. "vyhlásil" křížové výpravy, takže jsme se navíc ocitli v místě důležitých dějinných událostí :-) Nicméně že se křížové výpravy zřejmě trochu minuly účinkem, o tom se člověk může přesvědčit hned v sousedství kostela, kde je obchod s arabským zbožím a v patře zrovna muslimka pobíhala s koštětem. Parádní paradox.

(Jendova fotka)

A i uličky města byly příjemné, tu a tam se objeví šok v podobě středověkého domu, jen tak jakoby mimochodem... Jen to náměstí mají dokonale zprzněné. V samém středu stojí socha Vercingetorixe, galského náčelníka, který v bitvě u Gergovie (nedaleko města na návrší se nachází památník této slavné bitvy) v r. 52 BC porazil Julia Caesara (poprvé a naposled, myslím). Velkolepé, ale hned kolem (a také kolem zahrádek restaurací) projíždí tramvaje, auta a architektonicky tohle náměstí také není žádný skvost. Chudák Vercingetorix.

Večer už se na nás zase hnala těžká mračna, ale další den bez sopek - když právě na ně jsem se z celé dovolené těšila nejvíc - jsem už nemohla připustit. Zítra se bude turistovat děšť nedéšť.

Ráno jsme ještě měli štěstí, svítilo slunko. Konečně jsme se dostali do krásného románského kostela, stojícího na návrší v Saint-Nectaire.

(Jendova fotka)

(Jendova fotka)

Potom jsme jsme se vydali opět směr Clermon-Ferrand, protože nad ním se tyčí dominanta oblasti - sopka Puy de Dome (1465 m). A být v Auvergne a nenavštívit ji, to se prostě nedělá.

Výšlap to nebyl dlouhý a tolik namáhavý jako na Sancy (také sem šlo po svých daleko víc lidí), ale prudký byl dost. I sem jezdila lanovka, takže nahoře nás zase byly mraky, naštěstí se ale po vršku dalo pěkně procházet kolem dokola, takže se davy rozprostřely a spousta lidí se navíc utekla schovat do obchodu se suvenýry. Nahoře totiž začalo pršet, foukal hrozně studený prudký vítr, vzápětí vykouklo sluníčko, pak zase foukalo, lilo... V jednu chvíli jsme taky mohli sledovat dešťový pás řítící se přímo k nám, to bylo skvělé, to člověk zažije jen v takovéhle výšce. Vybaveni bundami a pláštěnkami jsem se rozhodli jít té dešťové vlně naproti a dohnat ji, ale ona nás jen zlehka čísla a zmizela.

Kopce Mont-Dome jsou narozdíl od výše zmiňovaných mladší, takže víc připomínají sopky, jsou menší a zaoblenější a na jejich vršcích jsou někdy vidět ještě krátery. Kvůli počasí jsme tu toho ale moc nenafotili. I přesto to byl zážitek. Škoda jen toho ohyzdného TV vysílače na samém vrcholu...

(Jendova fotka)

(Jendova fotka)

Cestou do kempu jsme si udělali zastávku v městečku Orcival kvůli dalšímu románskému kostelu. Můžu si jen přát, aby mě u zkoušky z architektury potkal fr. románský sloh, tahle dovolená pro to byla dobrá průprava :-))

(Jendova fotka)

Pak jsme se ještě vyškrábali k hradu Murol, který jsme měli také cestou, ale bylo půl hodiny do zavíračky. Otočka a fofrem do kempu.

Tím jsme zakončili svůj pobyt v kouzelné oblasti Auvergne a další den se už vydali k pohoří Jura poblíž švýcarských hranic.