O kachních bytostech a bláhových plánech

Já mlčím a ono se toho zrovna tolik děje. Od přelomu roku tolik událostí a než je stihnu reflektovat, přijdou další a i když by stály za zmínku, není chuť, síla ani inspirace je zpracovat do článku.

A při všem mě provází kachní bytosti. Začalo to jejich krmením, zdravením, sledováním a za pár dní už dostaly díky Zubajzovi i plastickou podobu a ocitly se též na tričku. To jsem si totiž jednou takhle večer vzpomněla, že si určitě hned teď musím nakreslit na tričko kachnu bez ohledu na to, zda na to mám vhodné barvy na textil. Podle toho to taky vypadá, ty tlusté pahýly čtyř barev v kombinaci s mou nešikovností vytvořily cosi jako výsměch celému kachnímu pokolení, což mi ovšem nebrání hrdě nosit svůj výtvor (kvalit obrázků dětí z mateřinky) na hrudi i do práce...:-)

Kachní bytosti jsou totiž nesmírně zajímavé. Baví mě je pozorovat, dívat se, jak se k sobě chovají, baští, mávají křídly a spokojeně si žijí vedle dalších ptačích kámošů. V poklidu si vedle sebe plavali rackové, kachny, lysky, labutě, divoká husa a objevila se i nutrie. Na břehu nechyběly všudypřítomné krysy s křídly, totiž holubi. Nemám ráda holuby i labutě. Labutě jsou agresivní, nafrněné a těží z toho, že je všichni milujou, protože jsou krásné a elegantní. Pfff. Kačeři jsou taky krásní.

Tohle normálně vypadalo jako kachní invaze. Taková válka s mloky v ptačím podání. Začaly až podivně rychle vylézat z vody a hromadit se na břehu, jako by se chystaly do boje. Však to říkám, že jsou agresivní!

Kachny z nažehlovacích korálků od Zubajze. Dík.

(pravda, mohla jsem to tričko po vyjmutí z koše na prádlo alespoň vyžehlit...:-D)

Na začátku roku si všichni dávají různá předsevzetí a závazky. Asi to k tomu bilancování na konci jedné etapy prostě patří, i když by bylo pěkné, kdybychom se chytali za nos i v průběhu roku, když je nějaký problém zrovna aktuální. Ale tak ať nevybočuju. Rozhodně musím mít trochu něžnější přístup ke své tělesné schránce: rozuměj méně prasáren vydávaných za poživatelnou potravinu, více vitamínů ze zdravých dobrot (abych se řídila pokyny na výživových doplňcích, kde píšou: "Tyto tablety nejsou náhradou pestré stravy," přestože právě přesně tohle od nich očekávám!), více procházek (našlápnuto jsem k tomu měla na podzim, kdy se mi dařilo dodržovat režim minimálně tří dlooouhých procházek týdně, nicméně v době, kdy do práce i z práce odcházíte za tmy, se tohle plní daleko hůř...ale lenošit se má jen decentně!), víc pohybu obecně (od gympláckých let už přece jen nějaký čas uběhl a nedá se říci, že by studentský a manželský život byly zrovna dobrým předpokladem pro udržení optimální váhy). Ale hlavně! Chci si v sobě uklidit. Marně se o to pokouším pár posledních měsíců a že by se moje já cítilo zásadně vycíděné, o tom ani potom. Potřebuju se líp naučit pracovat se stresem, přeplněným programem, návaly vzteku vůči určitým osobám, nutkáním mít všechno pintlich (a tím pádem neschopností stíhat všechno včas) i se svou upovídaností a upřímností. MLČETI ZLATO, zlato. A možná bych mohla být trochu sociálnější a milejší. Někdy to se mnou musí být vážně těžký. Tímto se omlouvám všem, kdo musí snášet moje leckdy intenzivní projevy vzteku, nevrlosti, , bezradnosti, výčitek, radosti, entusiasmu a lásky. Polepším se, fakt. Však už jsem dospělé děvče a jako takové bych se měla umět patřičně zklidnit. Tedy... hrdopýšek budu vždycky. Nechci zabřednout do arogance, ale geneticky daná tvrdohlavost v kombinaci s přesvědčením, že není důstojný se před někým plazit po kolenou a něčeho se doprošovat, s ní snad nemají moc společného. A pokud ano, budu tedy arogantní a odporná. Ale to je zase v rozporu s výše uvedeným přáním být milejší a sociálnější. Ach jo, je tak těžké být dobrým člověkem.

Přeji všem hodně štěstí v novém roce (a také bych na blogu mohla být trochu aktuálnější!) a gratulace všem ledňáčkům, neb v lednu narozených mám kolem sebe moc a tímto jim chci poděkovat za to, že jsou, protože to jsou milá individua. :-)