Plastelíňáci

Hrozně, hrozně, hrozně moc mi chybí tvoření. Čehokoliv. Domá mám nakoupených asi šest odstínů modré FIMO hmoty, která jaksi zatuhla tak, že už z ní náušnice asi nikdy nebudou. Mám nakoupené krásné veselé látky a nastěhovaný postarší šicí stroj, ale místo plánovaných sukní látky postupně stříhám na všemožné blbiny a už si vůbec nepamatuju, jak se ty zatracené nitě do stroje navíjejí (to býval tedy systém, panečku). Mám velká balení fixek a pastelek snad tisíce odstínů, ale dřív, než je stihnu pořádně použít, fixky vyschnou. Mám spoustu chlupatých drátků, krásných knoflíků, korálků, výstřižků z knih. A všechno to zahálí někde po krabicích a šuplících.

Ale! Jedna věc u mě po sto letech našla zase využití. Plastelína!

To jsem takhle před Vánoci vyhrabala upatlané krabičky prehistorické modelíny a uhňácala Zelenou a Modrýho - chobotničky pro Jeníka, který baští ty filmy/seriál o nich.

Pak jsem jednou večer potřebovala vymyslet činnost, při které nebudu zírat ani do PC, ani na TV, ani na písmenka v knížce. Oči si zkrátka potřebovaly odpočinout. A tehdy přišel slavný a velkolepý návrat plastelíny. Je to báječná forma odpočinku, zároveň tím naplňuju svou potřebu "něco vytvořit" a ještě se u toho bavím. Jen kdybych tak věděla, co potom s tím...

Momentálně se chystám ozkoušet velkou hroudu jiné modelovací šedé hmoty, která schne na vzduchu. Třeba si už konečně vysochám nějaké ty madonky do práce....

Představuji vám první partu obludek. Růžová hlava vznikla jen proto, že nenávidím růžovou, a tak mi jí spoustu zbývalo a přišlo mi to líto, takže jsem všechny odstíny spatlala do jedné veliké koule.

Vzpomněla jsem si, že jsem kdysi na gymplu v nějakém večerním záchvatu uplácala dvojici ohyzdných figurek a na koleni o nich nafotila mini sérii:

http://zazvorek.blog.cz/galerie/pokusy-o-tvorbu/monster-sex-meziplanetarni-laska#

A když už jsme u těch velkolepých návratů, ty mě postihují i třeba v hudbě. Tak jsem třeba oprášila cd Vypsaný fixy (!) a měkkost plastelíňáků mi nějak připomněla písničku Tančírna (úryvek):

Tak přitiskni se víc

neříkej vůbec nic

budem pomalu tančit

hele nezastavuj se

stojíme v pohybu

já a ty

jdi hlouběji

jdi ještě dál dál dál dál

a zapomeň na budoucnost

slyšíš

zapomeň na budoucnost!

Samozřejmě ve mně tohle hraní si vzbudilo chuť zkusit si ve spolupráci s Jendou natočit i film, kde by nebyly už hotové figury jako u tohohle focení (s nimiž se nedá moc pracovat), ale byly by to tvárné postavy, se kterými se dá bbnout tak trochu ve švankmajerovském stylu. Hehe. Už se moc těším, jen doufám, že zase nezůstane jen u plánů, tak jako vždycky...