Tara Fuki
Protože Tara Fuki jsou prostě dobrý!
Vymýšlím(e) letošní prázdniny. Nejspíš to bude opět Polsko. Polsko je fajn a při současném euru jedna z mála možností relativně levné dovolené. A tak jsem si vlastně po čase zase vzpomněla na Tara Fuki.
Já vím, nejsou to Polky. Ale polsky zpívají a nutno říct, že v jejich podání je polština vskutnu pěkný, zvukomalebný jazyk. Textům rozumím jen sporadicky, ale ono to vlastně vůbec nevadí. Jejich hudba je křehká, snivá, ale díky repeticím i hypnotická a k tomu se vlastně tyhle útržkovité záblesky porozumění skvěle hodí. Jako když na vás právě něco povědomého vykoukne ze sna a pak se to zase rozplyne v neurčitém mlžném oparu.
Čistá krása.
A hudba jako stvořená pro mé poslední dny a týdny.
(lipamusica.cz)
Vlastně chci jen upozornit na to, že tenhle violoncellový zázrak existuje, a pokud se mi podaří někoho dalšího přivést k téhle překrásné křehotince, budu mít pocit, že si tu neplácám játra jen tak pro nic za nic. :-)
Pro nástřel přikládám odkaz na záznam ČT z již zmíněného koncertu ve Varech (někde ve druhé řadě se tam s Jendou schováváme taky) a doporučuji začít pěkně prvním komorním albem Piosenki do snu (i když čerstvá Winna je mu celkem podobná...).
Komentáře
Okomentovat