Zastavila jsem si čas...

...ale jenom na chvilku. Další pracovní cesta na Šluknovsko, tentokrát do nejvýběžkovatějšího výběžku, do Lipové a Lobendavy. Dál už to skoro nejde. Čekala nás moc pěkná místa, třeba Annenský vrch u Lobendavy s efektně posazenou křížovou cestou. Jen ten les před kaplí sv. Anny by to chtělo pokácet (prosím, nevykládejte si to špatně, každý mrtvý strom mě moc mrzí, ale ty "klacky" mezi kaplí a zastaveními v barokním areálu absolutně nemají opodstatnění...). Pár stromů z někdejší aleje bylo u některých zastavení zachováno a působí to moc pěkně. No a pak tu mám panďuláky (sic třeba i bez hlavy) ze hřbitova u kostela sv. Šimona a Judy v Lipové. A právě hlavně k těm se mi jaksi hodilo zastavit čas. Vím, je to kýčovité, dost kýčovité. Sama tyhle věci moc nemusím, všecky ty filtry, zestaření, rámečky. Obyčejná fotka je podle mě daleko nejlepší. Ale k něčemu mi to tentokrát prostě pasovalo. A možná za to taky trošku může Sirotčinec slečny Peregrinové.

No dobře, tohle neukecám. Jsem prostě kýčař a romantik. Nojo.

Jo a k těm návratům v čase: doporučuju filmy od Michela Gondryho. Ten se všem těm různým smyčkám, snům, osudu a podvědomí věnuje dosti specifickým a pro někoho možná nepříliš zkousnutelným způsobem. Dejte mu šanci.