O pulcích, umču a tom ostatním

Událo se toho od posledního článku mnoho přemnoho, ale zatím bohužel nebyl čas tu všechno ventilovat. Mám pocit, že všecko hrozně sviští dopředu a dny běží, ani nemrknu.

Státnice jsou úspěšně za mnou, tak krásné otázky jsem si snad ani nezasloužila, nezbývá než poděkovat osudu, že na mě byl protentokrát moc hodný a dopřál mi šťastný výběr, takže nebude mým osudem jít se svou dutou hlavou dělat buben do filharmonie. :-) Na oslavy ovšem nebyl skoro čas - začala sezóna veškerých venkovních prací, tudíž čtyři dny v týdnu trávím na cestách, vracím se po večerech a zároveň se motivuji k psaní diplomky (už je nejvyšší čas, není-li dokonce pozdě), takže si sladkého flákání zatím užívám poskrovnu.

Ale přesto:

je léto! Jahodová manufaktura Zazvorek se úspěšně zvládla poprat s 10 kg jahod. Myslela jsem, že se jich nedá přejíst, ale už mi lezou i ušima. Ne, opravdu není dobrý nápad jíst celé dny JENOM jahody! A taky třešně. Rovněž dvě bedny ku zpracování. Pecky jsou dobré náboje! A meruňky. A hrách a ředkvičky a květák a kedlubny. Nesnáším léto. Ale ty dobroty, to je veliká paráda!

Je léto, a tak trávím spoustu času venku. Na lavičce před domem, na lavičce za domem. Mraky jsou takový rozhadrovaný jako vata, jen si z nich udělat pěkný zaoblený chomáček. Heřmánek kvete jak divej a oblažuje mne svou vůní v čaji i koupeli, zahrádka je zvelebena, služebky jsou daleko příjemnější. Díky dlouhým dnům můžu občas po práci objevovat krásy zatím neprobádaných míst. Tady je třeba zřícenina hradu Vrabinec:

A hodně jsem si taky oblíbila jednu sochu, resp. sokl zmizelé sochy sv. Jana Nepomuckého - nedávno jsem se u něj zase byla podívat a musím říct, že to je vskutku magické a překrásné místo... Znáte ten pocit, kdy vám je někde mnohem lépe než jinde? Aktuální fotku nemám, tak tedy přikládám jednu z března, jak je vidno na okolí:

A prý vyrůstají pulci. Teda, ono jim to pár týdnů potrvá, než budou mít nožičky, ale já bych je chtěla mít vypiplané už od prťat. Líbila by se mi taková pulčí mateřinka. Ale zodpovědně přiznávám, že chovatelství mi moc nejde ani v případě ryb a šneků, takže s vodní školkou si moc nefandím. Ale už jsem u jednoho rybníka viděla i desítky malých žabiček, takže zase za rok... Strašně by mě mrzelo, kdybych nějakou zašlápla, ale asi se stalo, nebylo vyhnutí. Ach ouvej.

Taky jsem viděla (KONEČNĚ!) výstavu TAJEMNÉ DÁLKY (symbolismus v českých zemích 1880 - 1941) v Anežském klášteře. Moje láska k tomuhle období se pozvolna začala objevovat zřejmě po výstavě V barvách chorobných, na které jsme v rámci výtvarky byli na gymplu (ve zkratce zde: http://zazvorek.blog.cz/0701/v-barvach-chorobnych). Tehdy mi bylo patnáct a všichni ti Koblihové, Panuškové a Váchalové mě naprosto uchvátili. Jejich vidění světa i forma, jakou ho předávali dál, zachycení jejich vnitřních běsů i nejistot, to mě hluboce zasáhlo a nepustilo. Tájemné dálky jsou výborné, obsáhlé a baví mě to tak moc, že už zase plánuju další návštěvu, tentokrát čistě studijní. Hodlám tam strávit celé odpoledne. A pak z toho třeba něco napíšu i sem. Určitě se běžte do Anežky podívat...

Antonín Hudeček - Psýché

Jan Preisler - Černé jezero

zrovna předevčírem jsem si o Preislerovi koupila v antikvariátu knížku, opravdu moc ho můžu

takových černých jezer znám totiž spoustu a všechna jsou krásně tajemná a temná

Momentálně nemám čím dál blog nakrmit, přepadly mě spavé a posmutnělé dny, tak příště asi zase až v červenci, milí čtenářové!