Jedno veselé nedělní odpoledne

Mám obrovskou, obrovskou radost!

Přátelé z nejmilejších, osoby z nejbližších - totiž báječná dvojka Romča a Checkean - se "mi" přestěhovali do Ústí. Jupí!

Checkeana znám nejspíš už z porodnice, bezpečně doloženo je naše kamarádství (jestli se o tom tak v té době dalo mluvit) od školky:-) Základka nás stmelila v téměř sourozenecké bytí a nebití, gympl ani vejška naštěstí nerozdělily a co víc - na konci gymplu si ten pacholek začal s mou skvělou kamarádkou Romčou, spolusedící z lavice a spřízněnou duší, která mi byla parťačkou nejen na gymplu, ale i na vejšce, byť to bylo dost na dálku a vídaly jsme se jen výjimečně. Radost mi dělá to, že jim to spolu pořád funguje, ale hlavně taky to, že se mi teď čerstvě vrátili na sever!

Neb jsou ještě ústeckými neználky, dala jsem si za úkol ukázat jim hned zpočátku co nejvíc krás Ústí, abych jim nabourala předsudky o šeredném městě a seznámila je trochu s okolím, a protože bylo o víkendu překrásně, vyrazili jsme na Erbenku - rozhlednu a z kopců jsme se pak vraceli Bertiným údolím. No a protože jsme (snad) měli všichni radost z krásného podzimu a čerstvého vzduchu, naše dětinská já se trochu probrala k životu a řádila na balících slámy :-)

P.S.: Romča se nedala na islám, ale nahoře děsně foukalo!

Myslím, že se mi v Ústí konečně začíná líbit. Po tom, co se sem nastěhovala Nebel (o téhle pro mě nesmírně důležité osobě zase příště, až se konečně dokopeme k nějaké společné procházce...sousedko!! :-)), tu mám teď i další "staré" kamarády. A aniž bych chtěla zlehčovat nová přátelství navázaná v prostředí Ústí, nejbližší mi jsou přeci jen kamarádi, které znám už tolik let (však nejkratší dobu znám Romču a i s tou už na tom světě společně válčíme víc jak devět let!), kterým se nemusím nijak představovat a můžeme spolu fungovat naprosto přirozeně. Konzerva Tereza se nechce kamarádit "nově". Konzerva Tereza má nejradši staré pořádky! :-)