(Ne)zapomenuté světlo

Jednou za pár let se cyklicky vracím k Demlovu Zapomenutému světlu. Ta kniha je výtečná a spoustu pocitů s autorem sdílím. Tentokrát jsem se ještě nedostala ke čtení, jen jsem si na ni vzpomněla při koukání na Žiletky, kdy tam Topol čte právě tuhle knihu.

Za poslední dny (týdny) se mi ze služebek nashromáždila spousta fotografií a shodou okolností povětšinou ze sakrálního prostředí. Kostely mám nesmírně ráda, protože pro mi umožňují skvělou hru s vlastním myšlením. Připadám si v nich často právě trochu jako Deml - hledající, tápající, osamělě volající. Světlo se v kostelech chová jinak, jsou plné předmětů s vlastním příběhem, nutí člověka zamýšlet se nad všehomírem i nad sebou samým.

Jen na okraj podotýkám, že nejsem věřící v tom "správném" slova smyslu. Ale tohle všechno na mě působí a proto ta poměrně dlouhá série fotek bez dalšího komentáře. Jsou to jen takové střípky, okamžiky, kdy jsem měla pocit, že mimořádně nezajímavě můžu zachytit mimořádně zajímavou věc.

A že zrovna černobílá? Málokdy do ní fotky sázím, jenže tentokrát mi sem prostě pasovala.

Horní Jiřetín:

Malý Háj (Rudolice):

Nová Ves v Horách:

Staré Křečany:

Benešov nad Ploučnicí:

Směs:

Okoř (poslední fotky) jsem nechala v barvě, tak mu to sluší líp. Stejně tak jsem se rozhodla nechat v barvě naší chemičku - jednak proto, že interiér bývalé správní budovy Spolchemie v barvě rozhodně vynikne líp (úchvatně historizující budova, byla jsem z toho "hradního" interiéru úplně paf), jednak proto, že jsou to fotky ze Dní evropského dědictví, takže oproti ostatním o dost starší a tehdy jsem je chtěla nechat jen tak.