Festivalové Vary popáté

Filmový festival v Karlových Varech je akcí, kterou nemůžeme nikdy vynechat. Spolu s Jendou jsme tu byli popáté a ačkoliv jsme tentokrát nevýletovali, neb na to nebyl v programu čas, přesto to bylo velmi příjemných pár dní, bez kterých si začátek léta už ani neumím představit :-)

I letos jsme se drželi klasického modelu - koupili jsme si akreditaci na tři dny, každý den tři filmy, co se nestihne objednat, to vystojíme ve frontě.

Startovacím filmem pro nás byly polské VLNY. Oba jsme se na ně poměrně těšili, ale bohužel nás dost zklamaly. Příbeh dvou kamarádek, co se učí na kadeřnice, potloukají se po sídlišti a řeší své neveselé životy, byl vcelku nudný, holky mě nedokázaly ani zaujmout, ani ve mně vzbudit aspoň nějaké sympatie. Kdybych ten film neviděla, určitě bych se o nic neochudila. Bohužel.

trailer:

Druhým filmem byl totální francouzský úlet LÍNÁ ZÁTOKA. Ačkoliv má tahle retrokomedie a hodně bizarní detektivka v jednom na ČSFD dost nízké hodnocení, já se náramně bavila. Mám ráda hodně ujeté, šílené, hysterické, na hlavu postavené a vizuálně pěkně udělané filmy. A tenhle kousek to přesně splňuje. Kde jinde byste totiž mohli na jednom místě vidět zdegenerovanou šlechtickou rodinu, chudou rodinku, co se živí lidským masem, "převozníky", kteří lidi přes moře přenáší v náručí, detektivy ála Laurel a Hardy, pěknou zátoku, hezkou holku, co je vlastně hezkej kluk, okousané nohy, spoustu pitvoření, haldu drsných vtípků a fešné kostýmy? Už při projekci bylo jasné, že tenhle film vás buď královsky pobaví, protože se povezete na vlně přehrávání, nadsázky a infantilního humoru (měla jsem štěstí, že zřejmě v takové skupince lidí jsem seděla, neb ti okolo hýkali smíchy stejně jako já), nebo vás totálně znechutí jako trapná a hysterická fraška (nejden divák odešel po první useknuté noze; ostatně Jenda z toho taky zrovna odvařený nebyl). Každopádně tenhle film jde u nás do distribuce, takže jednoznačně doporučuju všem, kdo se nebojí :-)

trailer:

Velkolepým završením prvního filmového dne byla Lynchova klasika MODRÝ SAMET. Do té doby jsem to neviděla a byla jsem z toho nadšená. Mysteriózní thriller, u kterého se člověk bojí daleko víc než u kdejakého trapného hororu. Když zvědavý studentík najde jednou v trávě uříznuté ucho, rozjede se kolem něj drsný příběh plný násilí, výhružek, psychopatů a velmi zvláštní lásky. Z filmu jsme odcházeli někdy před jednou ráno a já si říkala, že z toho určitě budu mít špatný sny. Nestalo se, odnesla jsem si naštěstí jen skvělý filmový zážitek. Bluuuuue veeeelvet....

trailer:

Druhý den jsme měli štěstí hned na začátku, ačkoliv jsme původně chtěli jít na něco úplně jiného (na tříhodinový film z roku 1960 se mi vážně moc nechtělo). Ovšem italský opus ROCCO A JEHO BRATŘI si mě získal a ty tři hodiny utekly jak voda. Opět se nám potvrdilo, že ve Varech se vyplatí chodit i na staré klasiky, protože v televizi to neuvidíte a na velkém plátně je to bomba. Film je o pěti bratrech, co se s matkou rozhodnou kvůli bídě opustit italský venkovský jih a na blind se přestěhují na sever do velkého města, kde se jim bohužel taky zrovna dvakrát nedaří. Film se podrobně věnuje každému z nich, přičemž tím největším zloduchem je perfektně podaný boxer Simone, správňáka Rocca tu naopak hraje neskutečně fešácký Alain Delone (taky boxer). Je to takové správně italsky ukřičené, teatrální a hysterické, ale myslím, že to není nijak na škodu. Perfecto!

trailer:

Další film byl taky polský a taky o životě mladých jako Vlny, tentokrát ovšem z trochu jiného úhlu pohledu. PROBDĚLÉ NOCI byly o něco lepší než tenhle snímek, nicméně si mě taky nezískaly. Dva mladí kluci, mně značně nesympatičtí, žijou život jako jednu velkou pařící jízdu. Paří v podstatě neustále - ať už na větších i menších party, nebo u sebe doma. Tělem jim pokaždé prosviští notná dávka podpůrných látek a tak celkově si z ničeho moc nedělají - až na vztahy, holky je prostě pořád trápí. Je trochu škoda, že tam není víc rozebráno, co to je za týpky, kde berou na ty svoje srandičky prachy (očividně nechodí ani do práce, ani do školy), co dělají přes den... Ovšem muzika je tam dobrá, většinou.

trailer jsem nenašla, tak alespoň scéna z filmu:

Večer jsme pak viděli maďarský film RODINNÉ ŠTĚSTÍ, který se nakonec stal i vítězným filmem festivalu v hlavní kategorii. Film to byl dobrej, o tom žádná. Nevím tedy, jestli to byla úplně taková pecka, aby vyhrál hlavní cenu, ale je fakt, že se mi líbil dost a přitom to byl takový skoro normální film, natočený podle divadelní hry. Ve vyfešákovaném budapešťském bytě, kde bydlí tříčlenná rodina, se zničeho nic objeví další tříčlenná rodina - po dlouhé době se ukáže sestra jedné z postav a potřebuje někde ubytovat. Vzájemné soužítí dost skřípe, každá z rodin si navíc řeší své problémy, které střídavě tutlá a střídavě vytahuje na světlo. Všichni jsou tak trochu protivní a tak trochu sympatičtí. Je to zároveň decentně vtipné a decentně dramatické, ale hlavně se v některých rysech oněch postav musí zcela upřímně najít úplně každý. Poznat se v nich ovšem dost zabolí, že? :-)

trailer:

První film posledního dne byl opět parádní úlet. Film ŠVÝCARÁK půjde doufám do české distribuce, protože tenhle zážitek bych přála každému filmovému fanouškovi :-) Daniel Radcliffe tu představuje multifunkčního polomrtvého muže Mannyho, kterého si v zájmu přežití k obrazu svému uzpůsobí trosečník Hank. Stanou se z nich kámoši i přes to, že Manny je bůhvíkdo či bůhvíco, neustále prdí a nic moc nechápe. Je to strašlivě vtipné, originální a stejně jako Línou zátoku si to člověk musí buď zamilovat, nebo znechuceně odsoudit.

trailer:

Potom jsme viděli italský retro film NEZLOB! o dvou kámoších, co kradou, fetujou jako o život, neustále paří a zevlují. Jeden z nich se ovšem rozhodne jít trochu do sebe a chce začít žít "normálně", zatímco ten druhý se bez něj do toxického světa propadá pořád víc a víc. Devadesátá léta se tu myslím fakt povedla, navíc je to rozhodně slušný filmový příspěvěk k tématu drog a života drogově závislých. Je to dost drsné a bezútěšné, ale vcelku dobré pokoukání. Neurazí, nenadchne.

trailer:

Nakonec jsme šli na americký film MALÍ MUŽI o přátelství dvou třináctiletých kluků, jejichž rodiče se naopak nesnášejí, oni se mezi nimi melou a snaží se je nějak rozumně usmířit. Bylo to takové příjemně civilní, normální, hezky se na to koukalo, ale myslím, že za pár let už si nevzpomenu, že jsem to viděla. A přitom mám tyhle filmy o dětském přátelství moc ráda. Ovšem v hlavě mi rozhodně spíš utkví něco jako naprosto perfektní Mikrob a Gasoil...

trailer:

V programu jsem nakonec ještě poslední festivalový den zahlédla jednu mou opravdovou srdcovou záležitost - v divadle uváděli Vávrovu ROMANCI PRO KŘÍDLOVKU. Miluju Hrubínovu knihu, stejně tak miluju i tenhle film, v němž Vávra předlohu - a že to nebylo jednoduché! - převádí i s atmosférou na plátno dle mého názoru úplně perfektně. Donutila jsem tedy Jendu, abychom si koupili lístky i na tuhle krásnou a nesmírně něžnou poetickou věc. Nemá smysl, abych se tu dál rozplývala; příběh Teriny, co si sama stříhá vlasy, a Vojty (v knize Františka), co to všechno zkrátka nestihl, patří k mým nejoblíbenějším. Pro zájemce možno shlédnout celé na youtube...;-)

Poslední den jsme také udělali pár ego-fotek. Adieu!