Rok velkých změn

Velký rok plný velkých změn. Jak zoufalý byl rok 2015, o to lepší byl ten letošní - snad za odměnu?

Nemluvím teď o globálních záležitostech, které jsou strašidelné a strašlivé, to hodnocení se týká čistě mého života a života lidí kolem mě. A kdy jindy hodnotit a bilancovat, než obligátně na konci roku?

Dostudovala jsem a definitivně se zbavila statutu studentky. Ne že by dnes Mgr. BlaBla bylo vstupenkou do ráje (rozhodně ne finančního), ale přeci jen jsem hrdá, že si ta písmenka můžu někde oficiálně čmárat, bude-li potřeba; bohužel se na to v české společnosti pořád dost hraje, zejména v našem oboru, bez ohledu na to, zda se za tím skutečně ukrývají i nějaké znalosti, nebo jen mozek natrénovaný pro urychlené biflování... Většinu času se mi na škole líbilo a studium mě bavilo, takže to rozhodně nebylo žádné utrpení. Naopak! Krásné svobodné roky, přičemž hned ten první mi do cesty vehnal Jendu, mého milovaného manžela ;-) Ukončení studia ovšem taky znamená naplno a bez pardonu se zapojit do pracovního procesu - a to bez všech těch studentských výhod, které život dost ulehčovaly. Inu, Terino, vítej ve světě dospělých!

Zrekonstruovali jsme byt. A to tak, že skoro nezůstal kámen na kameni. Původně jsme jen chtěli topení na elektřinu vyměnit za plynové, abychom trochu ušetřili a efektivněji si zatopili. Postupně se přihazovaly návrhy na další úpravy, až se překopalo úplně všechno kromě nosných zdí, podlah a oken (stejně ty plasťáky jednou vyhodíme!). Když už, tak už, a doufejme, že taky na dlouhé časy dopředu. :-) Znamenalo to sice prakticky dvojité stěhování, celý půlrok byl kvůli tomu takový prapodivný, rozháraný a moc jsme se nikam nepodívali, ale neslo to s sebou taky radikální úklid, kdy vše nepotřebné letělo do kontejneru nebo se darovalo a do azyláku šlo asi pět velkých pytlů oblečení. Bez milosti zmizelo všechno, co se už dlouho nepoužilo nebo bylo zbytečný, a s výjimkou pár vzpomínkových drobností šel stranou i sentiment. Leckdy je samozřejmě člověku líto něco vyhodit, ale byt není nafukovací a je potřeba žít tím, co je teď, nesyslit doma tunu věcí, které se možná jednou můžou hodit. Nemůžou, to už by se využily před lety, kdy se doma objevily. A nakonec je to tak hrozně osvobozující pocit! Jako by se člověk zbavil nějakých okovů... Ono na tom v součanosti hodně řešeném trendu vlastnit co nejmíň věcí fakt něco bude. Člověk v zásadě potřebuje hrozně málo věcí - užitečných i těch, které ho "jen" těší, protože bez těch je život studený, ale toho všeho je potřeba mít daleko míň, než si jeden myslí (nebo se o tom přesvědčuje).

Jedním z cílů celé té akce bylo taky udělat prostor pro dětský pokojíček. Čímž se dostávám k další velké změně...

Na jaře už s Jendou nebudeme sami, ale stane se z nás regulérní rodina! Ať už nás - rodičovstvím absolutně nepolíbené - bude naplno zaměstnávat mrňavá zvědavá Alice nebo zlobivý akční Ondřej, jedno je jasný: bude to změna jako hrom, a to hrom s razancí menšího zemětřesení! :-) Střídavě mám pocit, že to mám na háku a všechno se nějak samo zvládne levou zadní, nebo naopak totálně panikařím, že jsem přece naprosto neschopná a někdo jako já v žádném případě nemůže být matkou... Ale to, že se na to už moc těším, je pocit, který je tam někde přítomný neustále. Předpokládám, že ten emoční koktejl je ale naprosto normální, protože kdybych byla se vším hned srovnaná a vyrovnaná, asi bych byla dost podezřelá... :-)

Pro Jendu znamenal tenhle rok ještě jednu obrovskou změnu - z památkáře se stal muzejníkem. Po dlooouhém bytí v jedné práci přišel v létě nanejvýš potřebný nový impulz, díky kterému tak Jenda svůj život postavil vzhůru nohama už opravdu ve všech sférách. To jsou veletoče! :-)

A co se našeho nejbližšího okolí týče - letošek byl bohatý na svatby, přičemž oddavky nepotkaly jen naše kamarády, ale zasáhly i rodinu nejbližší. A to jsou změny opravdu skvělé!

Jaký byl letošek v obraze, dokumentovaly jednak hlavně články z cest (ač přidávané se zpožděním; kupříkladu květnová exkurze a letní dovolená jsou teprve v procesu psaní), jednak tady nabízím takový porůznu posháněný bordel, co už se mi jinam nehodil:

Už jsem zmínila, že proběhlo několik svateb...

...několik koncertů...

...několik výstav...

... do rodiny přibyly nové přírůstky...

...ale hlavně bylo veselo...

...a plno radosti ze života...

...která občas někoho zcela unavila :-)

Přeji všem krásný konec roku a ať máte ten rok příští plný veselých událostí, zajímavých zážitků, energie, inspirace, pozitivního pohledu na život, obohacujících zkušeností a lásky vašich nejbližších!