Rakouské putování III

O rakouské dovolené potřetí a naposledy.

Následující dva dny jsme strávili v Salzburku, neb jsme si ho chtěli pořádně užít a od našeho jezera to do něj nebylo daleko. Jeden den jsme skoro celý strávili na pevnosti Hohensalzburg, která se jako odevšad viditelná dominanta tyčí nad městem. Je to obrovský areál plný různých muzeí, přičemž podstatnou část expozice si můžete projít i s českým audioguidem, což rozhodně návštěvu protáhne (v němčině bychom toho přeci jen přečetli podstatně míň)... Skvostné jsou pak palácové pokoje, které bohužel nejsou součástí základního okruhu a musíte si je připlatit, ale rozhodně to stojí za to. Žádné klasické "pokojíčky". Uvidíte níže...

Cestou na pevnost se nabízí návštěva hřbitova Petersfriedhof hned pod Festungsbergem. Kdovíproč tu z něj nemám fotky, tak mi jen musíte věřit, že to je úžasné místo plné krásně provedených sepulkrálních památek, ohromného množství pečlivě provedených kovaných a litinových křížů, navštívit můžete i katakomby, jejichž vstup je uvozen dřevenými deskami s malovaným Tancem smrti. Smrt tu číhá na každém kroku, ale tak nějak krásně.

Palácové pokoje na pevnosti jsou opravdu vyfešákované... U téhle památky se rozhodně vypaltí investovat do vysokého vstupného. Je to skvělý zážitek.

Další den jsme si sbalili svých pět kempingových švestek a chystali se na přesun z oblasti Solné komory do Pasova s další zastávkou v Salzubrku.Nechtělo se nám ale jezero opustit jen tak, takže navzdory počínajícímu dešti - vybaveni bundami a pláštěnkami - jsme si zapůjčili kajak a jali se s ním brázdit lehce zvlněné vody jezera. A přiznávám, že nám (mně) to teda vůbec nešlo a v kajaku jsme měli pomalu tolik vody, co jí bylo v jezeře :-)) Na Jendu zjevně mé veslařské umění dojem neudělalo...:-D

Měli jsme v plánu před odjezdem do Pasova navštívit salzburskou arcibiskupskou rezidenci s muzeem a galerií, jenže den předtím ve městě začal přeslavný hudební festival Salzburger Festspiele a zrovna v rezidenci se ten den měl konat jeden z koncertů, tudíž měli zavřeno. Ukázalo se ale, že to vlastně vůbec nebylo špatně.Narychlo jsme konstruovali jiný plán (nechtělo se nám už jet rovnou do Pasova) a rozhodli jsme se místo toho zajet na zámek Hellbrunn u Salzburgu. A moooc dobře jsme udělali!

Zámek - letohrádek si nechal počátkem 17. století vystavět arcibiskup Marcus Sitticus a každým coulem to působí jako skutečně odpočinkové místo. Architektonicky to sice není kdovíjak úchvatné (byť to bývá považováno za jednu z nejhezčích manýristických staveb severně od Alp), ale jako celek je to areál zajímavý a hlavně zábavný. S průvodcem (bez něj se to bohužel nedá) se můžete projít parkem vodních hrátek - už za Marka Sittika tu byly pro pobavení hostů instalovány různé fontánky, kašny, potůčky, vodotrysky, sochy mytologických postav a různých božstev... a průvodce během prohlídky na tajňačku spouští všemožné sofistikované mechanismy, které vás v nestřeženém okamžiku pokropí. Málokdo odtud odchází suchý; po chvíli samozřejmě už tušíte, odkud asi sprška přijde, ale je-li vedro nebo v sobě pořád máte kus dětinskosti, necháte se hrdě spláchnout a ještě se tomu děsně smějete :-)

Skvělá pak byla expozice v samotném letohrádku - dozvíte se toho fůru o jeho stavebníkovi a dobové mentalitě a to navýsost zajímavou formou prostřednictvím uměleckých děl, textů, map, plánů, interaktivních hračiček... Perfektně udělané. Když se vyškrábete na vršek nad areálem, můžete navštívit i muzeum (což jsme si tedy už kvůli času odpustili), kochat se výhledy na Salzburg anebo lesní cestou dojít až ke kamennému divadlu (snad bývalému lomu?), o němž jsme se už bohužel víc nedozvěděli...

V pozdním odpoledni jsme pak vyrazili směr Pasov. Krajina podél řeky Inn je poměrně nudná, takže nás alespoň nelákala k dalším zastávkám.Ubíhala ale stejně tak nějak pomaleji, než jsme doufali, takže když se slunce pomalu chýlilo k obzoru, počítali jsme s tím, že v kempu už nás večer nevezmou a budeme přespávat někde na louce (a modlit se, aby ostražití Rakušané neměli řeči, co děláme na jejich pozemku). Přesto jsme zkusili fofrovat až do Pasova a v mrňavém tábořišti u řeky Ilz jsme se naštěstí setkali s pohodářem, který nás ubytoval i takřka za tmy.

V noci po jednodenní pauze opět přišly bouřky (u řeky se rozléhají tak nějak víc) a krásně pročistily vzduch.

Ráno jsme se na naše poměry poměrně brzy vykopali ze spacáků a měli jsme tak celý den na prohlídku Pasova. Krásného města na soutoku tří řek - malého a temného Ilzu, u nějž jsme spali, Dunaje a Innu. Sobotní ráno a dopoledne byly na Starém Městě příjemně poklidné, turistů ani místních nikde moc nebylo a my se lenivě procházeli malebnými ulicemi a kafovali.

Jednou ze zajímavých památek města je třeba klášter, jehož abatyší byla v 11. století Gisela, žena uherského krále Štěpána, kterému významně pomáhala při christianizaci Uher. Po jeho smrti se vrátila zpět do rodných Bavor a vstoupila do pasovského kláštera, v jehož kostele je i pohřbena. My do toho pěkného románského kostela vklouzli bez všech těhlech informací, zlákáni zajímavou architekturou, a pak jsme jen vyjeveně koukali, že stojíme u ostatků královny Gisely a na významném poutním místě ověšeném maďarskými vlaječkami.

Úchvatný je přirozeně také dóm sv. Štěpána. Po zničujícím požáru města v 17. století jej nákladně nechal přestavět biskup Václav Thun, který si na tuhle prácičku pozval Carla Luraga. Čechy a Pasov ale samozřejmě spojuje daleko víc věcí než jen Thunové a Lurago.

Navštívit můžete i sousedící diecézní muzeum s "chrámovým pokladem".

Odpoledne jsme se chystali dobýt hrad na vrchu nad městem. A skutečně ho dobýt opravdu nebyla žádná procházka růžovým sadem.

Nebylo to za naši dovolenou poprvé, co jsme se kvůli velkým bouřkám někam nemohli dostat a kde byly přístupové cesty kvůli možnému sesuvu půdy a pádu stromů uzavřeny. Jenže dostat se na hrad jinak než autem tím pádem nebylo možné. My jsme to ovšem nehodlali vzdát a chtěli jsme se projít. Poté, co jsme se nějakou pěšinou mezi domy vyškrábali do neprostupného houští (a ignorovali při tom cedule oznamující, že cesta se neudržuje), kde se stezka ztratila a jiná na hrad prostě nevedla, a poté, co nás začali tyransky ožírat komáři (jako alergik jsem začala hned otékat), co jsem vlezla do nějakého hnízda mrňavých klíšťat, která jsem ze sebe sklepávala celou následující cestu, a co mě začalo štvát příšerné vedro, hodlala jsem se na nějaký hrad vykašlat. Už ani nevím jak, ale nějak se nám podařilo napojit se v lese na oficiální pěšinu na hrad; drze jsme přelezli bariéry, které po bouřkách zakazovaly vstup do lesa, a brzy se konečně dokodrcali na hrad. Příště holt bude lepší rovnou risknout odrzlý přístup a ušetřit si fůru nadávek...:-)

Areál hradu je napěchován zajímavými i méně zajímavými expozicemi, za mě jednoznačně vedlo středověké umění a hradní kaple. Nestihli jsme ovšem všechno důkladně projít, neb už se schylovalo k zavíračce a navíc byl areál částečně nepřístupný (smrt komárům, bouřkám a zničeným cestám!). Na druhou stranu jsme si užívali, že jsme tam byli v podstatě sami.

Po večeři dole ve městě a procházce podvečerním sluncem zalitými uličkami nás hlasitá hudba upozornila, že se u řeky Ilz koná cosi jako Oktoberfest v malém. Naivně jsme tam zamířili s tím, že si dáme pořádného bavorského tupláka, ale pomalu se tam nedalo ani hnout, takže jsme večer zakončili s lahvemi piva z kempových zásob přímo u stanu :-))

A druhý den už nás čekal jen přejezd domů do Ústí.

Rakousko je sice setsakra drahá země, ale musím říct, že velmi příjemná, na cestování báječná, rozumně se tu dá na všem domluvit a ta krajina! Tak třeba zase někdy příště...