Óda na podzim

Podzim je hroznej prevít.

Já vím, takhle by óda na něco - cokoliv - začínat neměla. Ale je to prostě tak. Z těch tří měsíců, kdy podzim oficiálně trvá, je obvykle tak tři týdny hezky/ slunečno/ barevno/ veselo/ teplo, zbytek představují dny studené/ upršené/ větrné/ pošmourné/ smogové/ šedivé/ tmavé. Ale i kvůli těm pár dním je to skvostné období. Protože jakmile zmizí mlha, svět má nádhernou atmosféru. Prostor se najednou jakoby vyčistí - bez listí se vám otvírají krásné průhledy do kraje, ale třeba jen i do zahrad; takhle jsem si třeba při procházkách naší čtvrtí všimla spousty detailů, které mi normálně unikají. Nebe je buď nádherně vyfoukané a plné barevného listí v korunách stromů, nebo temně dramatické s předzvěstí nějaké té plískanice. A vlastně se obojí může změnit během půl hodiny.

Je mi líto lidí, kteří podzim vnímají jen jako nudné a ošklivé období mezi nástupem do školy a Vánoci. Často kolem sebe slyším hořekování nad krátkými dny, nad zimou, tmou. Negativismus se vpíjí snad i do ovzduší.

Ale což takhle podzim pojmout jako období, kdy máte čas na své koníčky, na setkání s přáteli v hospodě/ čajovně/ u kávy, na legální lenošení v dekách s knížkou nebo u filmu, na návštěvy kina/ koncertu/ divadla/ výstavy, na indoor sporty? Je toho tolik, co se dá dělat i v nečase. Já osobně jsem strašně ráda, že žiju v takových zeměpisných podmínkách, ve kterých se střídají roční období a každou chvíli je všechno úplně jinak. Na podzim a v zimě je nám zkrátka dáno, že máme čas trávit v teple, s rodinou, přáteli, věnovat se sami sobě. Tak proč si to konečně neužít?:-)

A navíc:

Podzim voní.

Podzim je barevný a pak - s těmi holými větvemi - takový minimalistický. Obojí je velmi fotogenické.

Podzimní kuchyně je plná úžasných dobrot. Jablka, hrušky, švestky, pečené kaštany, dýně, ořechy, houby, zvěřina, burčák, mošt, víno, svařák...

Na chladné počasí se dá přiobléct (v horku už to nevyřešíte).

Podzimní oblečení je mnohem zajímavější, nápaditější a variabilnější než letní.

Když je sucho, dá se pořád trochu sedět venku.

Začíná divadelní sezona.

Na památkách se neprodíráte davy turistů (a obvykle už vás neprovázejí příšerní koktaví brigádníci, ale regulérní zaměstnanci).

Tmu můžete prozářit spoustou světel. Svíčky, lampiony, lampičky... To, co by jindy působilo kýčovitě, je teď útulné a hřejivé.

Padají žaludy a kaštany a to je bezva materiál pro tvoření (totéž barevné listí, sušené květy...).

Drak se dá sice pouštět celoročně (i my to potvrzujeme!!), ale jen na podzim se dělají drakiády, a tak se tahle zábava může stát kolektivní akcí.

A určitě je ještě sto dalších důvodů, proč milovat podzim.

Neb je ta fotka z mobilu, je příšerná. Ale mně prostě přišla skvělá ta flotila kachních bytostí na jezeře. Zblízka vypadaly, jako když neomylně míří do nějaké kruté bitvy; jedna černá admirálka vedle druhé.

S Alicí jsme okoukly aktuální stav jejího stromu (zasadili jsme ho před rokem, viz tu). V létě se jako jediný ze tří nově zasazených krásně bohatě zelenal; snad stejnou sílu bude mít i ta malá divoženka, co je s ním spjatá.

Nedá se nic dělat, i v plískanicích (a s dítětem na břiše) se musí pracovat...

I nejmenší členové rodiny se musí na podzimní nečas řádně vybavit. Výrobkem roku nominuji kuklu pro mimina - kosmonauty (materiál se prý původně vyráběl pro NASA...:-)).

A na závěr ještě hudební podkres (třeba k rozjímání o podzimu).

Asi dva roky zpět jsem si pořídila album BAROMANTIKA Lenky Dusilové (myslím, že to bylo po jejím fenomenálním koncertě na zahájení lázeňské sezony v Teplicích). Teď ho každý den posloucháme s Alicí, protože mi připadá takové podzimně laděné. A je krásné. Moc.

Baromantická

V slabých chvilkách
milost cítím,
minulost procházím.

A v jemných rukách
vřelost cítím,
do sebe se obracím.

Tu du tu du …

Staří pláčou,
že noc bolí
a nesměle odchází.

Tenkou stěnou
v měkkých tkáních
minulost prochází.

V slabých chvilkách je víc,
než-li tušíš,
vítr se otáčí.

Fouká do listí,
vše se pročistí.
Fouká do listí,
vše se pročistí.

V nočních svitách
se roztahujou černý stíny.
Listí se zvedá,
okenicí vítr mlátí.
Tuším, čekám,
jestli s nimi zemře vše co vím.

Alice to album má dokonce tak ráda, že mi neustále šteluje hlasitost (umí to ovšem dát jen nahlas, nikoliv ztlumit, a pak se děsně diví, že jí to řve u hlavy). Anebo mi tím chce říct: "Mami, vypni to už, to se nedá poslouchat!"

Žijte podzimem a mějte ho rádi. Zaslouží si to. :-)