Předjarní resuscitace

Takhle dlouhou odmlku blog nepamatuje!

Měla spoustu důvodů, každopádně po několika týdnech, kdy jsem si neustále opakovala, že už bych měla zase něco napsat (když už nic jiného, tak aspoň pro sebe), přišla s předjarním počasím konečně zase chuť něco sem vyprsknout.

Od září se toho samozřejmě událo mnoho přemnoho a není v silách jednoho článku to všechno shrnout. Číst to by určitě nebavilo nikoho :-)

Máme se dobře. Zimu jsme přežili sice v dost neakčním módu, ale hlavně že přežili, radujeme se ze sluníčka, vyhlížíme výlety a plánujeme různé cestovatelské výpady, protože jsme už několik měsíců nebyli na noc pryč z domova a v těch šedých studených dnech z toho člověku doma akorát šibe. Podzim byl krásný, zima dlouhá a lenivá. Smogu naštěstí nebylo moc, ale počasí stálo za houby, sluníčko jsme neviděli třeba i celé týdny, na druhou stranu nás to naučilo, že skutečně neexistuje mizerné počasí, ale jen špatně oblečení lidé. Pohodlí stranou, to bychom se ven vůbec nedostali. Alice se projevila jako odolný jedinec, protože jí je úplně buřt, jestli prší, sněží nebo fouká; to, co mně už je hrozně protivné, ona snáší naprosto v pohodě a domů se nehrne. Naopak ještě s gustem vymete každou louži (čím větší a hlubší, tím lepší, není ani líná si za ní zaběhnout z chodníku do silnice).

Alice roste jako z vody a zejména po stránce osobnostní je vidět neustálý překotný vývoj. Na všechno projevuje svůj názor (občas dost hlasitě), hysterickými výlevy plnými pláče začala reagovat na všechno, co se jí nezdá (a že se jí teď toho nezdá hodně). Soudě i podle dalších jejích projevů si asi začíná uvědomovat sama sebe, i když takové to pověstné období vzdoru nás nejspíš teprve čeká. Navíc se z ní stala konzerva - je hrozný problém, pokud jdeme na procházku jiným směrem nebo jinou cestou, než je zvyklá (zastaví se a srdceryvně ječí nebo utíká domů), dokola čteme stejné knížky a posloucháme stejnou hudbu (ještě teď u nás pořád každé ráno běží dvě vánoční koledy), začala lpět na rituálech a očekávatelném denním rozvrhu, ačkoliv dřív jsem byla šťastná, že přesně tohle nevyžaduje. Sice pořád vyhledává akci a pokud jsme celý den jen doma, zlobí a vymýšlí si hlouposti, protože je nevybitá, ale v novém prostředí a mezi novými lidmi začala být spíš klidnou pozorovatelkou než akční hybatelkou dění a je na ní jasně vidět, že se mnohem líp cítí třeba jen se mnou venku než v zalidněných prostorách.

Rozvíjí se u ní smysl pro humor a cíleně vymýšlí různé legrácky,protože ví, že se jim pak všichni smějeme. Na druhou stranu ji občas chytne rapl a to nás pak smích přejde rychle všechny. Je to dítě extrémů a v oblasti mezi nimi vůbec nefunguje. Umí být naprosto úžasná, veselá a k sežrání a ve stejné míře hysterka na zabití. Rozdává pusinky i cizím dětem nebo svým oblíbeným zvířatům, hladí je, objímá a vodí za ruku, ale ve vteřině je schopná stejné dítě rvát za vlasy, pokud ji něčím naštve. Buď má energie nadbytek a vybíjí ji až udivujícím způsobem, nebo je úplně hotová a pomalu nedoleze ani do postele. Nic moc mezi tím není.

Pořád nemluví, resp. ne tak, aby tomu rozuměl někdo jiný než já. Pusu sice nezavře a v poslední době začala hodně slov opakovat, dokončuje třeba taky slova v písničkách a je vidět, že si slovní zásobu postupně rozšiřuje, ale v jejím podání jsou to takové patlaniny, že se jejich význam hledá jen těžko. Tak třeba se to zlomí někdy po těch druhých narozeninách...

Je to skvělá parťačka na cesty. Jelikož neřídím, přepravujeme se všude vlakem, autobusem a MHD a všechny dopravní prostředky si velmi oblíbila. Na cestách bývá nezvykle hodná a díky její zvědavosti není problém ji zabavit, často jí stačí jen pozorovat krajinu nebo spolucestující a cesta rychle uteče. Navíc co už tařka nepoužíváme kočárek, stalo se cestování mnohem pohodlnější a jsme tak sice pomalejší, zároveň ale flexibilnější. V nosítku od podzimu úplně přestala chtít být (snad jí vadí jen ta hrouda oblečení a na jaře se k němu zase vrátíme), což dost okleštilo možnosti výletů, ale o to víc ji nutím, aby co nejvíc chodila po svých a je pravda, že už na své malé nohy uchodí celkem slušné vzdálenosti. Takže ubylo výletů a přibylo procházek po okolí, ale chlácholím se tím, že to je jen dočasně :-)

Život mimo Alici bohužel moc pestrý nemám, ale neházím flintu do žita, protože vím, že jednou zase bude líp :-) Byly nějaké koncerty, výstavy, čas od času si někam vyrazím posedět s kamarády, po dlouhé době zase mám čas číst knížky a po večerech pro Alici vyrábím různé "hračky". Rozhodně nejsem ten typ pracující nebo velmi akční matky, co se na mateřské plně realizuje ve svých snech nebo nově objevených zájmech, zkrátka teď jedu v dost líném, unaveném a poklidném životním tempu. Velkou měrou taky proto, že...

Za necelé 4 měsíce nás svou přítomností poctí další cácora ;-) S tím souvisí náš způsob trávení podzimu a zimy. Dotěrná všudypřítomná únava, nulová kondice a raketově rostoucí břicho mě dost brzy odstavily od veškerého křepčení, takže už jen úpěnlivě vyhlížím termín porodu a kdyby nešlo o to, že to mrně ještě není plně vyvinuté, nejradši bych ho na svět vyslala už třeba zítra. Druhé těhotenství stojí dost za prd (jak mi ostatně potvrzují i mé taktéž podruhé těhotné kamarádky), ale to by bylo třeba na samostatný článek.

Bude to tóčo. Už teď mám hrůzu z toho, jak se se ségrou Alice popasuje, zbývá jen doufat, že ji v nestřežené chvíli neuškrtí nebo nevydloube oko. No, necháme se překvapit.

Všechno by to klidně vydalo na samostatné články, ale na to teď není energie a popravdě ani ta správná blogující chuť. Mám rozpracovanou pozdněletní dovolenou (velmi aktuální, chacha) a dál se uvidí, snad se blog konečně zase resuscituje, aspoň tedy dočasně :-)

Krásné předjaří všem!